Měna: 1 euro (EUR) = 100 centů
 

Klima Itálie je značně různorodé díky severojižnímu protáhlému tvaru území a významným výškovým rozdílům. Na severu je podnebí středoevropské kontinentální, s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí a mezi ročními sezónami. Zima je dlouhá a chladná, léto krátké, slunečné. V Alpách a okolí velkých jezer jsou celoročně vyšší srážky, v zimě sněhové. V centrální části Itálie je podnebí středomořské, léta horká a zimy deštivé. I tady teploty klesají se stoupající nadmořskou výškou a vzdáleností od moře. Klima na jihu je výrazně středomořské, převažují slunečné dny a příjemné teploty (denní průměry v květnu 23 °C, červnu 28 °C, červenci a srpnu 30 °C, v září 26 °C). Nejvyšší letní teploty bývají naměřeny v Kalábrii, na Sicílii a Sardinii. Noční teploty v létě neklesají pod 20 °C. Nízké srážky přicházejí až s koncem podzimu.

Shodný jako v ČR, a to po celý rok.

Představa, že italská kuchyně jsou „špagety a pizza“, je zavádějící. Pravdou však je, že rodištěm pizzy je Neapol, „boloňských špaget“ Bologna a že Italové jídlo milují.
Protože je Itálie rozlehlá, má každý z dvaceti regionů své speciality: například Benátsko hrášek s rýží, Umbrie pečené sele, Kampánie sýr mozarella, Emilia-Romagna salám mortadella a parmskou šunku, Toskánsko bifteky a Chianti, Ligurská riviéra hříbky a lasagne s bazalkovou omáčkou pesto, Řím široké nudle fettucine a noky gnocchi. Obecně na severu převládá rýže, kukuřice a maso (telecí, drůbeží, koroptve, bažanti, sluky, křepelky), na jihu ryby, těstoviny a zeleninová jídla (nejčastěji se objevují rajčata, sušená rajčata = pomodori secchi, cibule, paprika, lilek, baklažány, cukiny, artyčoky, fenykl, chřest, tykvičky, kapary a olivy). Používá se výhradně olivový olej, nejlépe „panenský“, tedy lisovaný za studena, s cennými vitamíny i aroma. Maso se před grilováním či pečením obvykle marinuje v oleji s různými čerstvými bylinkami, kterými se jídla rovněž dochucují. Typická je bazalka. Rýže na rizoto se často vaří ve víně. Všude dostanete „bruschete“, topinku potřenou olivovým olejem s česnekem a plátkem rajčete.
Koupit lze na tři sta druhů těstovin (viz kapitola „Různé“), ale v reálu je druhů víc, protože každá italská hospodyňka připravuje těstoviny podle vlastního, často tradovaného receptu. Domácí těstoviny („pasta de casa“) jsou vždy originál a nabízejí je všechny rodinné restaurace. Těstoviny se podávají jako první samostatný chod, nikoli jako „příloha“ hlavního jídla. Ochucují se omáčkami (sugo) z rajčat, hub, česneku či bylinek. Zalití kolínek kečupem Italové považují za barbarství.
Zatímco snídaně se odbude šálkem espressa nebo bílé kávy (caffe latte) s croissantem, má oběd (pranzo) či večeře (cena) několik chodů, podávaných s bílým chlebem: po předkrmu (antipasti) je první chod polévka nebo těstoviny, druhý chod maso nebo ryba s přílohou, následuje moučník (postre) a na závěr káva s koňakem (caffe correto), kalíšek grappy (vínovice) nebo likéru (amaro, sambuca).
Všude se dostane pivo (birra, italské, německé, holandské i dánské) a minerálka. Oblíbené nápoje jsou káva a víno, které se pije denně. Typické je „mikropresso“, černá tekutina podávaná v náprstku, zapůjčeném z pokojíčku pro panenky. Italové jich za den vypijí několik, našince s vysokým krevním tlakem by zabilo jedno. Turisté v pudu sebezáchovy preferují „americkou kávu“, tedy standardní presso s mlékem (z hlediska Italů se v tomto případě nejedná o kávu). Granita di Caffé je kávová ledová tříšť, připomínající daiquiri.

Vybrané speciality:
Předkrmy (antipasti): peperoni (grilované papriky marinované v olivovém oleji), fungi (houby), zucchini (cukiny), melanzane (baklažány), carciofi (artyčoky), finocchio (fenykl), insalata alla caprese (plátky sýry mozarella a rajčata v olejové zálivce s bazalkou), tonno con fagioli e cipolle (tuňák s bílými fazolemi a cibulí), kapary (capperi), antipasto di mare (předkrm z mořských plodů, garnáti, krevety, mušle, sardinky, sépie, chobotničky), prosciuto con melone (plátky šunky s melounem), prosciuti con fichi (plátky šunky s fíky), těstoviny (tagliatelle, canneloni, ravioli), melanzana (plátky lilku naložené v oleji), lasagne, těstoviny s bazalkou (pasta con pesto), olivy (černé/zelené neri/verdi) plněné ančovičkami, mandlí či feferonkou (peperoncini), suppli (smažené rýžové koule plněné mozarellou) nebo carcioffi fritti (smažené artyčoky).
Polévky: minestrone (zeleninová dle sezóny, s těstovinami a strouhaným parmezánem), brodo (vývar), stracciatella (vývar se ztraceným vejcem), krémové polévky se strouhaným parmezánem.
Omáčky: bolognese (krájené hovězí maso, rajčatové pyré, cibule), aglio e olio (česnek, olivový olej a chilli), pomodoro (rajčata), carbonara (krájená šunka s vejci), matriciana (vepřové s rajčaty), pesto (bazalka a česnek v olivovém oleji případně s oříšky), vongole (škeble a rajčata).
Sýry: mozarella, parmezán (parmigiano), gorgonzola (aromatický plísňový sýr), pecorino (ovčí), provolone (buvolí), fontina (smetanový piemontský), taleggia (zvláštní měkký sýr se staletou tradicí výroby) a ricotta (tvaroh, který se obvykle sype cukrem a skořicí).
Hlavní jídla: frittata (omeleta), bistecca con patate arrosto (steak s pečeným bramborem), filetti di baccala (smažené plátky tresky), pollo ala griglia (grilované kuře), pollo alla diavola (kuře na rozmarýnu), risotto (rizoto obvykle se šafránem, houbami, kuřecím masem nebo plody moře), penne al arrabiata (krátké šikmo krájené makarony s ostrou rajskou omáčkou),  scaloppine al limone (telecí řízky s citrónem), vitello tonnato (telecí v tuňákové omáčce), saltimbocca ala Romana (telecí roláda se šunkou na víně se šalvějí), fegato alla veneziana (telecí játra na cibulce).
Ryby: nejčastěji spigola (mořský okoun), triglia (parma), pesce spada (mečoun), coda di rospo (mořský ďas).
Moučníky: gelato (smetanová zmrzlina), granita (zmrzlina ochucená kávou nebo čerstvým ovocem), zuppa inglese (ovocný pohár), tiramisu (s tvarohem mascarpone), zabaglione (směs žloutku, cukru a marsaly), ovoce (hrozny = uva, broskve = pesche, meruňky = albicocche, fíky = fichi), ovocný salát (macedonia).

Železnice. Italské státní železnice (Ferrovie dello Stato) provozují vedle téměř 16 tisíc kilometrů tratí, z toho 11 tisíc km elektrifikovaných, i lodní linky, např. na Sardinii. Železniční síť na Sicílii a Sardinii je řídká, na malých ostrovech nejsou tratě vůbec. Jezdí pět typů vlaků: Eurocity (EC, mezinárodní), Intercity (IC, mezinárodní i národní), Espresso (EXPR, mezinárodní i národní), Diretto (DIR, místní rychlíky) a Locale (místní osobní, zastávkové). Vlaky jsou rychlé a pohodlné, ale dražší než autobusy. Vyhledávané jsou finančně výhodné časové jízdenky Italy RailCard a Italy Flexi RailCard, a platí též jízdenky EuroDomino a InterRail. Malé soukromé společnosti provozují úzkorozchodné tratě.
Autobusová doprava. Pravidelné spoje jezdí mezi velkými městy a z regionálních center do okolních měst a vesnic. Spojení je častější ráno a večer, jízdenky se kupují na autobusovém nádraží nebo u řidiče. Největší společností je SITA. V městských autobusech je třeba koupenou jízdenku po nástupu do vozidla označit.
Vnitrostátní letecká doprava. Národním leteckým dopravcem je Alitalia, menšími dopravci např. Meridiana, Air Sicilia, Air Dolomity, Azzurra Air a další. V Itálii je přibližně 30 důležitých vnitrostátních letišť, celkem jich je více než 150. Letecky jsou propojena všechna velká města. Nejdůležitější mezinárodní letiště jsou Leonardo da Vinci – Fiumicino (FCO), a Ciampino (CIA) v Římě, na Jadranu letiště v Anconě.
Lodní doprava. Trajektová doprava je běžná, v provozu je celá řada pravidelných linek zejména mezi pevninou a ostrovy, na něž lze obvykle plout z více míst. Například na Sardinii se dostanete z Janova, La Spezie, Neapole či Livorna, na Liparské ostrovy ze sicilského Cefalú nebo Milazzo. Každá z lodních společností (Tirrenia Navigazioni, Moby Lines, Sardinia-Corsica Ferries, trajekty státních železnic Ferrovie dello Stato, Grandi Navi Veloci, Linea del Golfi, Grandi Traghetti, Traghetti Isole Sarde a další) provozuje konkrétní linky. Přehled o plavebních řádech lze získat v turistické informační kanceláři nebo na internetu. Dopravu mezi ostrovy navzájem zajišťují obvykle rychlolodě (vznášedla „aliscafi“, např. na Liparských ostrovech).
Obchodními přístavy jsou Terst, Janov a Neapol, hlavními trajektovými přístavy Neapol (odkud míří trajekty na Ischii, Capri, Liparské ostrovy a do Palerma), Livorno, Salerno, Fiumicio, Villa San Giovanni a Civitavécchia. Důležité jadranské přístavy jsou Benátky, Ancona, Pescara, Bari a Brindisi, které mají trajektové spojení s Chorvatskem, Řeckem, Tureckem a Egyptem.
Taxi. Přestože jsou vybaveny taxametry, doporučujeme vždy ověřit cenu předem, a to i u vodních taxi například v Benátkách.

Otevírací doba většiny obchodů je od pondělí do soboty od 9.00 do 13.00, odpoledne od 16.00 do 20.00. Nákupní centra ve městech mívají otevřeno od 8.30 do 19.30. V neděli  je většina obchodů zavřena.
K typickým suvenýrům patří módní obuv, doplňky nebo oblečení, krajky a lombardské hedvábí, kožené zboží (kabelky, pásky, peněženky), zlaté a zejména stříbrné šperky a jiné předměty, různé ozdoby a výrobky ze dřeva, dále ručně vyráběné sklo (zejména zelené toskánské) a samozřejmě proslulá vína (především Chianti, červené Lambrusco a San Giovese) a likéry ze San Marina. Ze sýrů vedle mozarelly tvrdý Grana Padano.
Je nezbytné, abyste si ponechali, případně vyžádali účtenku (scontrino) jako doklad o nákupu, protože kontroly ze strany finanční policie jsou časté a pokuty se týkají jak majitele podniku, tak spotřebitele. Nejde o opatření proti turistům, ale boj proti daňovým únikům.

Pro zapůjčení auta potřebujete řidičský průkaz a věk nad 21 let. Spolehlivé jsou mezinárodní půjčovny Avis a Hertz, z místních jsou největší Benvenuto a Euroservice. Pečlivě prostudujte smlouvu, zkontrolujte povinnou výbavu (zejména výstražný trojúhelník) a zda vše funguje, stav pneumatik a místní název paliva, které budete tankovat. Zjistěte kolik můžete ujet kilometrů, požadované množství paliva v nádrži při vracení, rozsah pojištění a kontaktní telefon. Pokud pojedete vlastním vozem, nezapomeňte technický průkaz a zelenou kartu (doklad o pojištění).
Maximální povolená rychlost auta v obci je 50 km/h, mimo obec 90 km/h, na silnici 1. třídy 110 km/hod a na dálnici se třemi jízdními pruhy (superstrada) 130 – 150 km/hod (v červenci a srpnu bývá tato rychlost snížena), v tunelu Mont Blanc max. 70 km/hod, v tunelu Frejus povinné rozmezí 60 – 80 km/hod. Některé dálnice jsou zdarma, ale obvykle se platí mýtné podle ujetých kilometrů (asi 5 €/100 km). Platit lze v hotovosti, bankovní kartou nebo kartou Viacard (na Sicílii neplatí), z níž se ujeté úseky automaticky odečítají; karty se koupí na mýtnici nebo v motorestech za 27 nebo 54 EUR. Pokud limit karty překročíte, musíte koupit další. Při placení nevjíždějte do pruhu označeného Telepass (automatické platební zařízení, které mohou využívat pouze osoby s trvalým pobytem v Itálii), dostali byste pokutu.
Ve voze je povinné používání všech bezpečnostních pásů. Přednost mají vozidla přijíždějící zprava, vozidla jedoucí po státní silnici před auty na vedlejší a tramvaje ve městech vždy. Místa k parkování jsou označena modrobílou značkou P. Ve městech jsou parkovací zóny „zona disco“, kde na palubní desku vystavíte parkovací hodiny (disco di sosta) a nastavíte čas začátku parkování: druhý konec ručičky ukazuje, kdy musíte odjet. Hodiny dostanete u všech čerpacích stanic. Zákaz parkování platí na místech se žlutočernými pruhy, nápisy „Zona  Rimozione“ (odtahová zóna), „Zona Verde“ (Zelená zóna), „Zona Pedonale“ (pěší zóna), „Sosta Vietata“ (parkování zakázáno) a „Divieto di Sosta“ (zákaz zastavení). V centrech větších měst a na některých ostrovech jsou běžná dopravní omezení podle místních podmínek.
Řiďte opatrně a sledujte provoz za sebou. Značky jako zákaz předjíždění nebo nejvyšší povolená rychlost jsou pro místní řidiče často jen zpestřením nezajímavého okolí a červená na semaforu je hezčí barva než  zelená. Počítejte s jejich všemožnými přestupky, neboť spoléhají na to, že se na silnici všichni nějak vejdou. Skútry předjíždějí vlevo i vpravo, trojkolky či koňská spřežení jezdí neosvětlené. Pokud vás zastaví dopravní policie, buďte maximálně zdvořilí: pokud jste udělali chybu, rovnou ji přiznejte. Vysoké pokuty jsou za alkohol v krvi nad 0,5 promile, jízdu na červenou, porušení zákazu parkování a překročení maximální povolené rychlosti už o 10 km/hod.
Při vjezdu do měst a obcí je nápis s telefonním číslem místní policie nebo karabiniérů.  Použijte je v případě nehody, zároveň volejte italský automobilový klub (ACI).

112: policie, karabiniéři (polizia, carabinieri)
113: všeobecná pomoc, první pomoc (soccorrso)
115: hasiči (vigieli del fuoco)
116: pomoc motoristům (soccorso stradale, nonstop provoz italského automotoklubu ACI)
118: lékařská pohotovost (pronto soccorro)
Spojení na zastupitelský úřad viz příslušnou kapitolu.
Pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775
Pokud nehovoříte italsky, můžete zatelefonovat na 170, kde vám poradí anglicky hovořící asistentka.

Pro cestu do Itálie potřebuje občan České republiky cestovní pas, jehož doba platnosti přesahuje 6 měsíců po překročení italské hranice, nebo občanský průkaz se čtecí zónou (vydávaný po květnu 1993). Doporučujeme preferovat cestovní pas. Samotný občanský průkaz je nedostatečný také při cestě s dětmi, ty musí být zapsány do pasu rodičů nebo mít pas vlastní. Pro pobyt kratší než 90 dnů platí pouze registrační povinnost pro ubytovatele. Při individuálních cestách mohou italské pohraniční orgány požadovat, abyste prokázali, že disponujete částkou minimálně 54 EUR na osobu a den. Povinné přihlášení k pobytu provádějí automaticky všechny hotely a další ubytovací zařízení.

Dále uvedené lokality jsou klíčová místa na trasách poznávacích zájezdů Čedoku. Konkrétní  pobytové destinace mají svůj vlastní informační místopis. Zásadně nedoporučujeme kupovat výlety u prodejců na ulici nebo na pláži a cestovní kancelář také nemůže řešit případné problémy s tím související.
Assisi  (25 tis. obyv., Umbrie). Nejvýznamnější italské poutní místo asi 25 km od Perugie, které bylo poničeno zemětřesením v roce 1997. V bazilice sv. Františka odpočívá sv. František z Assisi (1181 – 1226), zakladatel žebravého řádu františkánů a v Bazilice di Santa Chiara jeho celoživotní duchovní přítelkyně sv. Klára, zakladatelka řádu klarisek. Další významné památky jsou kostel Dóm San Rufino s románským průčelím (12. stol.), románský kostel San Pietro (13. stol.), hrad Rocca Magiore (14. stol.) a bývalý hospic Oratorio dei Peregrini s cennými freskami (15. stol.).
Benátky (380 tis. obyv., Venezia, oblast Veneto). Asi 70 km od Terstu, v laguně mezi pevninou a mořem na 118 ostrůvcích propojených téměř 400 mosty přes 150 kanálů, po nichž plují čluny místní dopravy „vaporetti“ i gondoly pro turisty. Návštěvníky spolehlivě naviguje praktický systém srozumitelných ukazatelů. Mezi nejcennější památky patří Chrám sv. Marka na stejnojmenném náměstí s mozaikovou výzdobou pěti portálů (v interiéru klenotnice a ostatky sv. Marka, patrona města). Symbolem Benátek jsou Dóžecí palác a mramorový most přes Canal Grande (Ponte di Rialto). Návštěvníky rovněž přitahují obrazárna (Gallerie del Accademia), námořní muzeum (Museo Storico Navale), Věž s hodinami (Torre del Orologio), rybí trh v novogotické tržnici (Pescheria) a Punta Sabione, molo, odkud vyplouvá místní lodní doprava po Benátské laguně. Ostrov Murano je proslulý ruční výrobou benátského skla (možnost exkurse). Písčité pláže nabízí nedaleký poloostrov Lido di Venezia a jen o málo vzdálenější letovisko Lido di Jesolo. Pro „tavernu“ se používá výraz „locanda“. Místní pravidelná loďní doprava („vaporetti“) stojí 1 jízda asi 4,- EUR, permanentka 11 EUR.
Bibione. Nejnavštěvovanější letovisko severního Jadranu mezi Benátkami a Terstem, s širokou písčitou pláží a velmi pozvolným vstupem do moře, což z něj činí ideální destinaci pro rodiny s malými dětmi. Vedle aquaparku nabízí zábavu četné bary, kluby a diskotéky. Mořská voda má významně vyšší obsah jódu.
Bologna (500 tis. obyv., Emilia-Romagna). Centrum území, které po Etruscích ovládali Římané, Langobardové a Frankové. Zajímavé jsou Dóm Metropolitana (12. stol.), Piazza Néttuno s fontánou, Piazza Maggiore s románsko-gotickým kostelem San Giacomo Maggiore, šikmé věže Torre Pendanti (12. stol.), Torre Garisenda (48 m, odklon 3,22 m) a Torre degli Asinelli (97 m, čtvrtá nejvyšší v Itálii, odklon 1,23 m, 498 schodů, panoramatický rozhled), bazilika sv. Petronia a nejstarší univerzita na světě z roku 1119.
Capri. Kampánie. Malebný ostrov v Neapolském zálivu rozdělený ve dva komplexy (Capri a Anacapri), přezdívaný „Ostrov Slunce“, kterýžto motiv najdete na všech suvenýrech. Nejsou tu půjčovny aut, je však možné jej poznat při okružní jízdě místním autobusem. Chcete-li absolutní svobodu, pronajměte si taxík (tedy auto s řidičem) na celý den. Úžasná je cesta sedačkovou lanovkou  z městečka Anacapri na horu Monte Solari (589 m n.m.), z níž je překrásný rozhled. Arco naturale je obrovské skalní okno, Villa Iovis patřila císaři Tiberiovi a částečně podmořská Modrá jeskyně má rozměry 30 x 54 x 15 m. Taxi na celý den stojí asi 150 EUR.
Casamicciola Terme. Lázeňské letovisko s termálními prameny na ostrově Ischia, prokazatelně osídlené už v době bronzové. Později ho vyhledávali světaznalí Římané. V termálním parku Castiglione (kam mají místní hoteloví hosté přístup zdarma) je návštěvníkům k dispozici 10 bazénů: jeden má vodu mořskou, druhý sladkou a osm bazénů vodu termální o teplotách 30 – 40 °C, léčivou. Samozřejmostí jsou vířivky, pára, sauna a fakultativně balneoterapie. Přístav Ischia  Porto je vzdálen pouhé 3 km. Castiglione jsou rovněž termální lázně.
Cinque Terre. Ligurie. Oblast formálně rozdělená na Riviera di Levante a Riviera di Ponente. V každém případě etnograficky i krajinářsky úchvatná oblast Ligurské riviéry mezi Levantem a La Spezia, pět vesniček s domky natěsnanými na sebe, každá s vlastním poutním kostelem vysoko ve stráni, propojených železnicí a pěšími stezkami. Pěstuje se vinná réva (proslulé víno Cinque Terre DOC). Lze sem doplout i po moři z Rapallo, Chiavari, Levantu nebo La Spezia. Vesničky se jmenují Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore, dostupná silničkou z La Spezia.
Comacchio. Přírodní park v deltě nejdelší italské řeky Pád. Delta rozprostírající se od Benátské laguny až po Ravennu je tvořena bažinami,  ostrůvky, zvodněnými písky a písečnými dunami. Je rájem zejména pro ornitology a botaniky a jezdí po ní vyhlídkové lodě. V Commachio je rybí trh, plavební kanály a most Treponte.
Ferrara. „Zlatý věk“ prožívaly dnešní termální lázně v 16. století. Z památek se dochoval renesanční Castello Estense s imponujícími hradními příkopy, věžemi a cimbuřím: zámek rodiny d´Este, která ovládala město od 13. do 16. století. Pallazio  dei  Diamanti  (15/16. stol.) má fasádu složenou z mramorových desek, opracovaných do tvaru diamantového výbrusu. 
Florencie (0,5 mil. obyv., Firenze). Toskánsko. Správní centrum hornaté oblasti, přiléhající k Ligurskému a Tyrhénskému moři,  s významnou historií. Žili zde Dante Alighieri, Boccaccio, Raffael, Donatello, Michelangelo i Leonardo da Vinci. Centrem je Piazza della Signoria s gotickou radnicí (před ní kopie Michelangelova Davida a Donatellova Lva) s palácem Palazzio Vecchio s 94 m vysokou věží a skvělými freskami v interiéru. Světoznámé jsou obrazárny Galleria degli Uffizzi (50 sálů a chodeb), Palazzo Pitti (mj. s obrazy Rubense, Raffaela a Tiziana) a Palazzo Galeria del Academia (originál Michelangelova Davida, Boticelliho Madona). Skutečně cenné je též Baptisterium z přelomu 11. a 12. století, Dóm Santa Maria del Fiore s kopulí o výšce 100 metrů, Medicejská kaple, kostel San Lorenzo a Kampanila. Nedaleko  pobřeží leží ostrovy Isole Toscane, se známým ostrovem Elba.
Ischia. Oblíbený ostrov v Neapolském zálivu, s největší koncentrací horkých pramenů v Evropě. Návštěvníkům nabízí klasické koupání v moři, nebo nadstandardní koupání v termálních, mírně radioaktivních léčivých pramenech. Ty lze využívat přímo v hotelech, nebo v termálních parcích (proslulé zahrady Castiglione, Negombo, Poseidonovy, Afroditiny a Apolonovy). Na písčitých či kamenitých plážích lze plavat v moři a vzápětí se prohřívat v pramenech, vyvěrajících přímo z mořského dna. Hornatý ostrov je rovněž přitažlivý subtropickou vegetací a nevyzpytatelnou sopkou Monte Epomeo (788 m n.m.). Trajekty kotví v moderní části správního centra, Ischia Porto, historická část se jmenuje Ischia Ponte.
Lago di Garda (Lombardsko, Tridentsko-Horní Adige a Veneto). Významné ledovcové jezero (370 km2, délka 51 km, šířka 17 km, hloubka 346 m), obklopené dvoutisícovými štíty a překvapivě středomořskou vegetací. Související letovisko Sirmione  bylo založeno na termálních pramenech: najdeme zde středověký hrad ze 13. stol. n. l. a příjemnou palmovou promenádu.
La Spezia. Přístav na Ligurské riviéře (110 tis. obyv.) s vojenskými loděnicemi, námořním muzeem a hradem Castello San  Giorgio. V létě odtud odplouvají trajekty na Korsiku.
Liparské ostrovy (Isole Eolie, asi 13 tis. obyv., autonomní oblast). Souostroví při severním pobřeží Sicílie je vulkanického původu a s výjimkou ostrovů Stromboli a Vulcano s činnými sopkami je relativně málo navštěvované, přestože má pěkné pláže. Pouze větší ostrovy jsou obydlené. K nejznámějším patří Lipari, Salina, Panarea, Filicudi, Aliondi a Alicudi. S pevninou jsou spojeny rychloloděmi (vznášedla „aliscafe“), lodní spojení je i ze sicilského Cefalú, Messiny a Milazzo.
Ostrov Vulcano (21 km2, 450 obyv.) s přístavy Porto di Levante na východě a Porto di Ponente na západě ostrova je dostupný trajekty (např. z Milazzo asi 1,5 hod.), výstup na sopečný kužel Gran Cratere de la Fossa (391 m n.m., poslední výbuch 1890) trvá 2,5 hodiny, odměnou je úchvatný rozhled po celém souostroví. Odvážlivci mohou sestoupit na dno 80 metrů hlubokého kráteru. Další sopkou je Vulcanello (123 m n.m., výstup na vrchol asi 60 min.), poskytující panoramatický pohled  z rudého útesu. Na úpatí vyvěrají z mořského dna termální sirné prameny (35 – 45 °C), s léčivými účinky. Mořskou vodou probublávají výrony plynů (fumaroly).
Ostrov Stromboli (12,6 km2, 370 obyv.). Stejnojmenná  podmořská sopka vyčnívá nad hladinu 924 metrů a stále „přirůstá“, protože z kráteru relativně pravidelně každých 20 minut vyletí pyroklastický materiál do výšky 100 – 200 metrů. Většina sopečných pum, škváry a  popela padá zpět a znovu se taví, část utuhne na okraji, který se tak zvýší, a část lávy stéká až do moře, roklí zvanou „Scciara del Fuoco“ (Cesta ohně). Na vrchol lze vystoupit z městečka Stromboli (asi 3,5 hod), nad 700 m n.m. se nachází jen popel a škvára. Nejkrásnější pohled na sopku je v noci.    
Ostrov Lipari (37,6 km2, 11 tis. obyv., max. výška 602 m n.m.) se pyšní pevností Castello na útesu nad mořem. Je zde katedrála, několik kostelů, biskupský palác, radnice a archeologicko- přírodovědné muzeum, zaměřené na vulkanologii.
Loreto (11 tis. obyv.). Město asi 40 km jižně od Ancony, kam poutníky z celého světa přitahuje bazilika se svatým obydlím (Santa Casa), jež dle tradice obývala matka Ježíše Krista a andělé je roku 1294, po dobytí Svaté země muslimy, přenesli právě sem. Na výstavbě baziliky se podíleli slavní architekti.
Lucca (Toskánsko). Do bývalé římské kolonie přitahuje turisty středověké město obehnané hradbami ze 16. a 17. století, po nichž lze procházet.  Cenné jsou Dóm, kostel San Michele in Foro (toskánský románský sloh), kostel San Federico (mozaika na průčelí) a Piazza Napoleone.
Milano, Milán (1,7 mil. obyv., Lombardie). Nachází se zde největší italská gotická stavba, Dóm (160 m délka, 110 m výška), jehož exteriér zdobí na 2000 soch a více než 100 věží a věžiček z bílého mramoru. V interiéru je řada hrobek významných osobností. Další památky jsou Teatro alla Scala (hlediště pro tři tisíce diváků), světoznámá obrazárna Pinacoteca di Brera. Castello Sforzesco, na jehož výzdobě se podílel Leonardo da Vinci (komplex muzeí a obrazáren) a chrám Santa Maria delle Grazie s dominikánským klásterem, v němž se nachází Leonardova freska „Poslední večeře Páně“.
Monza (Lombardie). V Monze, dnes již satelitu Milána, se každoročně pořádá Velká cena Itálie vozů F1 na proslulé závodní dráze v rozlehlém parku na předměstí.
Neapol (asi 1,5 mil. obyv.). Správní centrum Kampánie a po Římě a Milánu třetí největší italské město s historickým jádrem Spaccanapoli je plné kostelů ze 14. a 15. století: k nejcennějším patří San Lorenzo Maggiore (františkánský, raně gotický), San Gregorio Armeno (s benediktinským klášterem), Santa Chiara (hrobky Anjouovců a Bourbonů a klášter klarisek, v němž pobýval mj. Giordano Bruno). Zajímavé je archeologické muzeum s artefakty z Herkulanea a Pompejí, kostel San Giovanni a Carbonara (14. stol., renesanční náhrobky), Porta Capuana (nejhezčí italská brána,15. stol.), Castel Capuano (hrad vybudovaný Normany, dnes budova soudu), Dóm (13. – 14. stol., s ostatky sv. Januária, patrona Neapole) a kostel Monte della Misericordia (17. stol., obrazárna). V Palazzo Reale (17. stol., průčelí dlouhé 169 m se sochami neapolských vladařů) je národní knihovna, Piazza Municipio se pyšní parky a fontánami a stojí zde pevnost Castel Nuovo (13. – 15. stol., stavěná pro Karla z Anjou, jejíž vstup tvoří vítězný oblouk). Unikátní je muzeum sv. Martina (původně kartuziánský klášter ze 14. stol. na kopci s rozhledem) a katakomby sv. Januária (dvoupatrové, ze 2. stol.n.l., s mozaikami a freskami). Quartieri Spagnoli („Španělská čtvrť“) s pravoúhlou sítí uliček je nejhustěji obydlenou částí metropole. Přístavu Santa Lucia dominuje normanská pevnost Castel dell´Ovo. Promenáda Via Partenope vede do přístavu Mergellina.
Padova (245 tis. obyv., Venete). Ve městě západně od Benátek je krásný park  Prato della Valle se sochami a vodotrysky, z památek bazilika Sant Antonio (13. stol) zbudovaná na počest sv. Antonína Paduánského, Palazzo della Ragione s cennými freskami na Piazza delle Erbe a románské baptistérium (13. stol.) rovněž s freskami. V románské Capella degli Scrovengi (14. stol.) jsou cenné Giottovy fresky.
Parma (180 tis. obyv., Emilia-Romagna). Město je doslova pokladnicí umění, s mnoha cennými stavbami: palác Plazzo della Pilotta dnes archeologické muzeum a obrazárna,  lombardsko-románský Dóm (12. stol.), kostel San Giovanni Evangelista (15. stol.), gotická Kampanila 93 m vysoká a románsko-gotické baptisterium z červeného mramoru. Výroba parmezánu.
Pisa (100 tis. obyv., Toskánsko). Zlatý věk prožila ve 12. století. Nejznámější stavbou města je Torre Pendente („Šikmá věž“), která se díky měkkému podloží nakláněla od začátku stavby roku 1173, přesto byla roku 1350 dokončena. Nyní se odklání o neuvěřitelných 5 metrů a probíhají práce na její záchranu. Cenný je Dóm, Baptisterium (toskánský románský sloh, průměr kopule 18 metrů, osmiboká křtitelnice) a Palazzo dei Cavalieri, kdysi sídlo rytířského řádu Cavalieri di Santo Stefano, dnes součást university. Composanto je budova v podobě křížové chodby, se 600 náhrobky a freskami s biblickými náměty. Z Palazzo Gambacorti je radnice.
Pompeje a Herkulaneum (ve své době cca 30 tis. obyv., Kampánie). Dvě antické osady jižně od Neapole, jež byly roku 79 n.l. zničeny výbuchem Vesuvu. Zatímco Pompeje bez varování zasypal žhavý popel a pemza do výše 7 metrů, Herkulaneum zalila láva. Obě lokality, zakonzervované přírodou, jsou dnes unikátním archeologickým dokladem každodenního života starých Římanů a pyšní se mj. zachovanými chrámy, lázněmi a patricijskými domy s freskami. Známější jsou rozlehlé Pompeje, Herkulaneum je komornější.
Ravenna (150 tis. obyv., Emilia-Romagna). Přístav na průplavu spojeném s Jaderským mořem. Založena Etrusky prožila svůj zlatý věk v 1. stol. př.n.l. za římského císaře Augusta, který nedaleko zřídil námořní základnu. V roce 402 n.l. se stala hlavním městem Západořímské říše. Zachovaly se cenné raně křesťanské mozaiky v několika kostelích (San Vitale, Sant´Apollinare Nuovo) a baptistériích (např. Baptisterio degli Ariani), mausoleum císaře Theodoricha (zastánce ariánského křesťanství) a hrobka Dante Allighieriho. Nedaleko je letovisko Lido Adriana, s písčitými plážemi, aquaparkem a zábavním parkem Mirabilandia.
Rimini (128 tis. obyv., Emilia-Romagna). Nejznámější přímořské lázně na Jadranské riviéře  se specializují na léčbu nemocí pohybového ústrojí a dýchacích cest a mj. nabízejí inhalace, masáže, pohybovou terapii, bahenní zábaly a termální koupele. V půvabném starém městě je krásný františkánský kostel Tempio Malatestiano (15. stol.), vítězný oblouk Arco Augusto a most Ponte di Tiberio (1. stol. n.l.,). Narodil se tu filmový režisér Federico Fellini.
Řím (asi 3 mil. obyv., oblast Lazio mezi Apeninami a Tyrhénským mořem, kde před Římany žil kmen Latinů). Město dle pověsti založené 753 př.n.l. Romulem a Remem, kdysi metropole Římské říše a později centrum moci papežů, hlavní město Itálie od roku 1870. Všechny památky vyjmenovat nelze, ale nepochybnými symboly Říma jsou: Kapitol (jádro starého Říma s Michelangelovým schodištěm, dnes centrum městských úřadů), Piazza del Campidoglio s jezdeckou sochou Marka Aurelia a palácem Palazzo degli Conservatori (16. stol., s etruskou bronzovou sochou vlčice, jež dle pověsti kojila dvojčata Romula a Rema), Traianovým sloupem (113 n.l.) připomínajícím boje s Dáky z území dnešního Rumunska a trojdílným triumfálním obloukem Septima Severa s impozantními rozměry 23 x 23 m. Dále čtyřpatrové Kolosseum (Vespasianus a jeho syn Titus, 1. stol. n.l., 188 x 156 m, vnější obvod 527 m, výška vnější zdi 57 m) se čtyřmi bránami a 80 vchody pro 50 000 diváků, chrám sv. Klimenta s ostatky slovanského věrozvěsta sv. Cyrila a cennými mozaikami a freskami, chrám sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově, dostupném po nejstarším římském mostě Ponte Fabricio. Pantheon (chrám Všech bohů) na Piazza della Rotonda je největší zaklenutou stavbou světa (průměr kopule 18 metrů, hrobka Raffaela a italských králů), kostel San Paolo Fuori de la Mura (4. stol.n.l.) schraňuje ostatky sv. Pavla. Brána Porta di San Sebastiano se zachovala z dob císaře Aureliana (3. stol. n.l.), kdy hradby obepínaly celé město (19 km, 383 věží). Unikátní jsou římské katakomby.
V areálu města se nachází samostatný stát Vatikán, sídlo římskokatolického papeže.
San Gimignano (Toskánsko). Výjimečné středověké opevněné město s hradbami a typickými obytnými věžemi, kdy z původních 70 se jich dochovalo 14. Na  Piazza della Cisterna byla travertinová studna (14. stol.), cenné jsou četné paláce i Pinacoteca, nejhezčí rozhled je ze zřícenin pevnosti Rocca.
Sienna (70 tis. obyv., Toskánsko). Město na třech pahorcích s pěknými rozhledy se pyšní největším středověkým náměstím v Evropě, Piazza del Campo, kdy kolem tvaru mušle se soustředně sbíhá 17 městských čtvrtí (contrad), jež mezi sebou ve všem soupeří. Cenné stavby jsou Palazzo Publico (13. – 14. stol., dnes radnice a muzeum) s věží Torre del Mangia (102 m, 505 schodů), kašna Fonte Gaia, zásobovaná 500 let starým akvaduktem, Fottera Medicea (pevnost ze 16. stol., vinotéka s víny z celé Itálie), překrásný Palazzo Piccolomini (15. stol.) a Pinacoteca Nazionale (obrazárna se sbírkou obrazů tzv. „sienské školy“). Patronkou města je sv. Kateřina, která se tu narodila ve 14. století: dosáhla mj. zpětného přesídlení papežů z exilu v Avignonu do Říma.
Sirmione. Rybářská vesnice na břehu jezera Lago di Garda, dnes vyhledávané lázně. Zámek Rocca Scaligiera (13. stol.) nabízí panoramatický pohled na jezero.
Stelvio (Dolomity). Oblíbený, turisty i horolezci vyhledávaný a rozlohou největší italský národní park s více než 50 ledovcovými  jezery. Mezi dramatickými štíty je nejvyšší Ortles (3905 m n.m.), žijí zde kozorožci, kamzíci i svišti. V Bormiu je pěkná botanická zahrada s ukázkami alpské květeny.
Terst (300 000 obyv., Friulsko-Julské Benátsko). Důležitý jadranský přístav s benátským hradem Castello di San Giusto (sv. Justo, vyhlídka na záliv), zříceninami římské baziliky a mozaikami v katedrále San Giusto. V přístavu rybí tržiště a Akvárium. V Grignanu (8 km odtud) se nachází Castello del Miramare, zámek z 19. století, který si dal postavit arcivévoda Maxmilián Habsburský, mj. mexický císař.
Tremitské ostrovy. Nacházejí se u jadranského pobřeží, mezi Abruzzem a Puglií. Největší z nich, San Domino, má písečnou pláž a několik půvabných zátok. Ve správním centru San Nicola leží opevněné opatství Santa Maria a Mare (8. – 11. stol.).
Urbino (Marche a Abruzzo). Město založené roku 185 př.n.l. Římany, prožilo svůj „zlatý věk“ v 15. – 16. století, kdy ho ovládala rodina Federica di Montefeltro (z oné doby pochází universita 1506). Ve starém městě obehnaném působivými hradbami se nachází mj. Dóm, kostel San Francesco (14. stol.), Palazzo Ducale (15. stol., dnes galerie) a další ze sídel Montefeltrů Palazzo Ducale u řeky Metauro. Slavnými rodáky jsou stavitel Bramante a renesanční malíř Raffael Santi (památník v parku u jeho rodného domu Casa Natale di Raffaelo).
Verona (300 tis. obyv., Venete), město „Romea a Julie“ na řece Adige se stavbami s růžového vápence, římským opevněním a „arénou“, jež je po římském Kolosseu nejlépe dochovaným amfiteátrem (s parametry 152 x 128 x 30 m, 22 000 diváků).  Dalšími „poklady“ jsou Piazza Erbe s tržištěm, Dóm (12. stol.),  románská bazilika San Zeno Maggiore (12. stol.), dvoupatrový kostel San Fermo, Torre dei Alberti (84 m vysoká věž, vyhlídka na Alpy), Romeův dům, Juliin dům a Juliina hrobka v kostele San Francesco, „Římský“ most a amfiteátr (1. stol. n.l.), od něj lanovka ke klášteru (archeologické muzeum). Jižně od Verony leží hrad Castelvecchio (14. stol., galerie).
Vesuv (průměr kráteru 600 m, hloubka 216 m) je dosud aktivní sopka, jejíž stáří se odhaduje na asi 17 tisíc let. Zatím poslední větší výbuch byl zaznamenán v roce 1944. Na vnitřní straně kráteru je několik aktivních fumarol. Výstup na vrchol od posledního parkoviště pro auta zabere asi 30 minut. Vrchol nabízí pohled do nitra kráteru a rozhled po Neapolském zálivu.
Vicenza. Náměstí dei Signori, Palazzio della Regione (původně bazilika, dnes radnice), Torre di Piazza (věž 82 m), řada „palladiovských“ paláců  (např. La Rotonda, architekt Andrey Palladio), divadlo Olympico bylo prvním kamenným divadlem v Evropě.
Výlety přes hranice:
Monaco. Oficiálně Monacké knížectví s hlavním městem Monaco Ville (1,95 km2, 32 tis. obyv., 90 % katolíci, měnou je Euro). Druhý nejmenší stát světa s nejvyšší horou Mont Agel (140 m n.m.) se nachází asi 8 km od italských hranic: nejbližší letiště je ve francouzském Nice. Díky poloze má středomořské podnebí i vegetaci, prakticky celé území je  zastavěné. Městské části jsou vlastní Monako s knížecím palácem (13-16. stol.), neoromantickou katedrálou a oceanografickým muzeem, La Condamine s přístavem a bankami a luxusní lázně Monte Carlo s kongresovým centrem a  světoznámým kasínem. Na náspu vybudovaném na úkor moře vznikla čtvrť Fontvielle s přírodním parkem, sportovišti a jachetním přístavem.
V parlamentním knížectví vládne přinc Albert z dynastie Grimaldi, jejíž kořeny sahají až do 13. století (s dědičným nárokem na trůn od roku 1419). Obyvatelé jsou převážně Francouzi a Italové, občané Monaka tvoří jen 20 %. Mluví se francouzsky, v zahraničí zastupuje Monako Francie. Příjmy plynou zejména z turistického ruchu a nevybírají se daně. Název pochází od Římanů, kteří dali malé fénické osadě jméno Herculis Monoeci Portus. Po nich se zde vystřídali Vizigóti, Frankové a Janované.
San Marino. Oficiálně Repubblica di San Marino (61,2 km2, asi 28 tis. obyv., 95 % katolíci, měna Euro). Hornatý státeček nedaleko jadranského pobřeží s nejvyšší horou Monte Titano (750 m n.m.) leží asi 20 km jihozá