Hlavní město: Ciudad de México - 15 600 000 obyvatel
Jazyk: španělština (90%, úřední jazyk), nahuatl (aztéčtina), další indiánské jazyky
Náboženství: katolíci (89%), protestanti (6%)
 

Měna:1 nové mexické peso (MXP) = 100 centavů
 

Rozlohou obrovské Mexiko má tři klimatická pásma, která odpovídají nadmořské výšce: horké pásmo (do výšky 700 m n.m., průměrná roční teplota přes 24 °C), mírné pásmo (do výšky 1700 m n.m., rozsah teplot 17 – 23 °C) a chladné pásmo (výška nad 1700 m n.m., průměrné roční teploty pod 17 °C). V hlavním městě Mexiko, ve vnitrozemí a ve vyšších nadmořských výškách mohou noční teploty v létě klesnout i na cca 10 °C. V jižní části Mexika se rok dělí na období dešťů (červen až říjen) a období sucha (listopad až květen). Obecně platí, že srážek přibývá směrem od severu k jihu a více prší v horách. V mexických pouštích na severozápadě i v tropických pralesích na jihovýchodě panují celoročně vysoké teploty. Srážky činí v pouštích pouhých 100 mm ročně, zatímco v pralesích až 3000 mm. Na pobřeží Mexického zálivu se v době od srpna do října může vyskytnout hurikán.
Na Yucatánu je klima po celý rok příjemné, teploty téměř neklesají pod 27 °C, v létě mohou přesahovat 33 °C. Průměrná roční teplota Karibiku je asi 26 °C, od května do října 28 – 29 °C.

Zboží určené pro vlastní potřebu či spotřebu nebo jako dárky (do ceny 1000 USD) lze dovážet volně. Za limit pro vlastní potřebu se považuje 200 ks cigaret nebo 25 ks doutníků nebo 200 g tabáku, 3 litry vína nebo 1 litr alkoholických nápojů (pouze pro osoby starší 18 let). Léky lze dovážet pouze pro osobní potřebu, v případě psychotropních látek je třeba doložit lékařský předpis. Není třeba deklarovat 1 fotoaparát a 1 videokameru určené pro osobní potřebu. Držení a užívání drog je v Mexiku zakázáno zákonem a za pašování drog hrozí vysoké tresty. Nesmějí být dováženy potraviny (ani konzervy či čokoláda), rostliny, zvířata a zbraně.
Dovoz a vývoz cizích měn nad částku 10.000 USD na osobu je třeba deklarovat, výměna deviz je volná. Místní měna (MXN) je v zahraničí nesměnitelná.
Bez speciálních povolení nesmějí být vyváženy jakékoliv archeologické předměty ani živá zvířata a rostliny či výrobky z nich (mezinárodní dohoda o ochraně ohrožených druhů CITES), za porušení zákona hrozí i několikaleté vězení.

Mexiko díky své velké rozloze užívá tři časová pásma, většina území má centrální americký čas (GMT mínus 6 hodin). Státy Baja California Sur, Nayarit, Sinaloa, Chihuahua a Sonora mají o hodinu méně, ve státě Baja California Norte je o dvě hodiny méně. Od první neděle v dubnu do poslední neděle v říjnu platí letní čas. Časový posun na většině mexického území vůči ČR tak činí po většinu roku mínus 7 hodin.

Napětí je 127 V, střídavý proud 60 Hz. Zásuvky v celém Mexiku jsou kompatibilní pro zástrčky s plochými konektory amerického typu, takže je třeba adaptér. Jen v některých hotelích vyšší kategorie v hlavním městě a na pobřeží jsou v koupelnách (pro holící strojky a vysoušeče vlasů) zásuvky evropské.

Je zakázáno fotografovat policisty a objekty strategického významu včetně vládních budov. V muzeích a kostelech je zakázáno používat blesk. Za natáčení na videokameru se platí jednotný poplatek 50 MXP (Národní archeologické muzeum v Mexico City, všechny archeologické lokality). Vždy respektujte mezinárodně srozumitelné piktogramy.
Pokud budete chtít zachytit místní obyvatele, nezapomeňte se vždy předem dotázat na svolení (Puedo tomar una foto? Mohu si udělat fotku?). Za souhlas obvykle očekávají malou odměnu, mince nebo suvenýr. Jízdní policisty v Mexiko City fotografovat lze.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie a, dostatečnou paměťovou kapacitu karet. Klasické filmy Kodak a Fuji jsou k dostání za ceny obdobné jako v ČR.

Internetové kavárny jsou ve vnitrozemí prakticky všude, 60 min připojení stojí obvykle 10 MXP. Internet na hotelích ve vnitrozemí je většinou zdarma, naopak v některých hotelích na Yucatánu si účtují za připojení 5 USD/15 min a internetová kavárna je v nedohlednu.

Úředním jazykem Mexika je španělština, kterou mluví většina obyvatel. Asi 10 % lidí hovoří původními indiánskými jazyky (jichž je více než 50). Na Yucatánu převládá mayština. V hotelích se běžně dorozumíte anglicky. Při smlouvání na tržištích se používají kalkulačky a úsměv.
Doporučujeme naučit se alespoň několik slov (v závorce s výslovností), přiblížíte se tím místním obyvatelům. Buenos días (dobrý den), adios (sbohem), por favor / gracias (prosím / grásias, děkuji), sí / no (ano / ne), dónde (kde), cuándo (kvándo, kdy), cómo (kómo, jak), izquierda (vlevo), derecha (dereča, vpravo), el médico (médiko, lékař), un robo (krádež), bueno / malo (dobře / špatně), buen provecho (buen provečo, dobrou chuť), quanto costa (kvánto kosta, kolik to stojí), caro / barato (drahé / levné), grande / pequeňo (velký / malý), no entiendo (nerozumím), agua con gas / sin gas (voda perlivá / neperlivá), con hielo / sin hielo (s ledem / bez ledu), cerveza (servesa, pivo), cafe solo / cafe con leche (káva černá / leče, s mlékem), pan (chleba).

Pouliční kriminalita je vyšší v hlavním městě, zejména na místech, kde je mnoho lidí (letiště, přístav, nádraží, městská doprava, tržiště). Šperky a cenné věci nechte doma, je zbytečné provokovat: pokušení představují i luxusnější hodinky. Hotovost rozdělte na několik částek a ty uschovejte od sebe odděleně. Při placení mějte v peněžence jen malou část peněz, další peníze je nejlepší mít v uzamčeném zavazadle nebo v hotelovém trezoru. Osvědčily se taštičky na krk, které se nosí pod oblečením apod. Pokud povezete dražší elektroniku (videokamery, digitální fotoaparáty), je vhodné ji před odjezdem připojistit. Nikdy neponechávejte bez dozoru osobní věci, hotovost, fotoaparáty, kamery. Po setmění nechoďte nikam sami. Příslušníci turistické policie, kteří hlídkují v turisticky frekventovaných lokalitách, hovoří anglicky.
Originální pas, imigrační lístek a letenku v Mexiku nenoste u sebe, ale uložte je do uzamčeného zavazadla nebo hotelového trezoru. Jestliže dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky, kde je fotografie a osobní údaje) pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii mějte uloženu odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Jakoukoliv krádež nahlaste ihned policii, o odcizení dokladů je třeba sepsat protokol.

Exotická a pikantní mexická kuchyně vznikla promísením aztéckých, mayských a španělských kulinářských tradic. Přestože je území Mexika obrovské a každá z jeho oblastí má tudíž svoji vlastní kuchyni, všude jsou základem jídelníčku kukuřice, fazole a chilli papriky, ochucovadly koriandr, kmín, česnek, hořká čokoláda, limetky a avokádo. Fazole (frijoles) jsou všech velikostí a barev, nejčastěji černé nebo červené. Obvykle se podávají jako „refritos“, tj. uvařené, rozmixované a poté s cibulí, česnekem a chilli osmažené na pánvi. Tradičními jídly jsou kuře, krocan a vepřové maso, z polévek „sopa de lima“, kuřecí vývar ochucený citrónem. Slavnostním národním jídlem je „mole poblano“, vařená krůta nebo krocan s hustou hnědou omáčkou z chilli, koření, oříšků a hořké čokolády.
Tortilla je tenká placka z kukuřičné (někdy pšeničné) mouky, upečená nasucho na rozpáleném plátu, nahrazující chléb. Tortas jsou obložené housky. Specialitou jsou ostré omáčky salsa mexicana (= pico de gallo, směs zralých rajčat, chilli, cibule, citronové šťávy a koriandrové natě). Salsa cruda je najemno pokrájená syrová zelenina, salsa de tomate obsahuje rajčátka, koriandr a chilli, salsa de jitomate je z tepelně upravených rajčat a nakládaného chilli a salsa de chipotle jsou uzené papričky jalapeňo v rajčatové omáčce. Jemnější omáčka guacamole je kaše z avokáda, rajčat, chilli, cinbule, citrónů a koriandru. Oblíbený moučník je flan, obdoba pudinku, a dorty z ořechů a medu. Piloncillo je hnědý surový třtinový cukr. Yucatánskou specialitou je směs „achiote“, drcená semínka stromu annatto, smíchané s kmínem, česnekem, černým pepřem a šťávou z kyselých pomerančů.
Na pobřeží se nabízejí ryby a plody moře. Běžné jsou humr (langosta), krevety (camarones), slávky (mejillones), mušle (almejas), langusty (langostino). Nejčastěji se podávají grilované (a la plancha) nebo s česnekem (al mojo de ajo).
Na venkově se často vaří v hliněných hrncích u silnic, je to však nabídka spíše pro místní. Budete-li zvědaví, zvažte konkrétní hygienické podmínky. Z ovoce a zeleniny nejezte nic, co nelze oloupat nebo omýt v pitné vodě, exotický zážitek nestojí za střevní potíže. Výborné jsou čerstvě vymačkané ovocné šťávy, ale odmítněte led do nápojů, který nemusí být nezávadný. Běžné pivo je Corona, které Mexičané pijí ochucené limetkou. Limonády a cola jsou „refrescos“. Alkoholické nápoje tequila a mezcal se vyrábějí z agáve. Oblíbené koktejly jsou „margarita“ (tequila, pomerančový likér a citrónová šťáva) nebo „piňa colada“ (kokosové mléko, ananasová šťáva, rum). Hodně se pije silně slazená čokoláda (chocolate), ochucená skořicí a vanilkou a káva „café de olla“ se skořicí a třtinovým cukrem.

Vybrané speciality:
arroz a la mexicana: rýže vařená s rajčaty, mrkví a hráškem, tudíž červené barvy
atún de la parrilla: grilovaný steak z tuňáka s červenou a zelenou salsou
cochinita pibil: vepřové maso naložené v pikantní omáčce, pečené původně v hliněné peci, dnes v troubě
crepas de cuitlacoche: slané palačinky plněné houbami (speciální druh houby rostoucí na kukuřičných klasech)
enfrijoladas: opečené přeložené tortilly přelité fazolovou omáčkou, různě ozdobené
enchiladas: opečené zabalené nebo přeložené tortilly s různou náplní, např. „a la suiza“ (s kysanou smetanou), „entomatadas“ (s rajčaty) nebo „enfrijoladas“ (s fazolovou kaší)
ensalada de nopalitos: nakrájené mladé listy opuncie posypané cibulí a nadrobeným bílým sýrem
empanadas/empanaditas: tortilly ve formě kapsy/kapsičky plněné marinovaným masem, olivami, zeleninou a rozinkami, sypané sezamem a zapečené; náplní bývá často i tuňák (atún)
gorditas: tlusté tortilly plněné sýrem
huevos motuleňos: tortilla se šunkou, sázenými vejci a omáčkou ze sýra, hrášku a rajčat
huevos rancheros: sázené vejce na smažené tortille s rajčatovou omáčkou
chilaquiles: tortillové lupínky v rajčatové omáčce, posypané cibulí a sýrem
chiles rellenos: chilli papričky plněné sýrem nebo mletým masem, obalené v těstíčku, osmažené a přelité rajčatovou omáčkou
chalupas: zapečené tortilly plněné masem a fazolovou kaší
chilaquiles: zapečené smažené tortilly s masovou náplní
chiles en nogada: zelené ostré papriky plněné mletým masem a mandlemi a přelité omáčkou z vlašských ořechů a ozdobené červenými zrníčky z granátového jablka (pro tuto kombinaci barev mexické vlajky – zelená, bílá, červená, jsou nazývány „jídlem nezávislosti“)
chilli con carne: směs barevných fazolí, několika druhů masa, papriček, zeleniny a koření
ixni-pec: velmi ostrá omáčka z paprik habanero, cibule, rajčete a kyselé pomerančové šťávy
mariscadas: pečená směs mořských plodů s cibulí a česnekem, vařená s rýží v maggi omáčce
nachos a la Ortega: tortilla chipsy přelité chille chorizo (mexickým gulášem) s chilli, fazolemi, sýrem a papričkami jalapeňos
nachos espinacas: tortilla chipsy s kousky kuřecího masa, přelité směsí špenátu a taveného sýra
pescado a la Verancruzana: ryba s aromatickou omáčkou z rajčat, cibule, kaparů a oliv
pescado al mojo de ajo: rybí filé s bílou česnekovou omáčkou
Pallo al pibil: yucatánská specialita, dušené nebo pečené kuře naložené v achiotové směsi a omáčce z pomerančů
pollo tuculeňo: kuřecí řízek v tomatové omáčce s fazolemi a zeleninovou oblohou
pozole: hustá zeleninová polévka s masem
quesadillas: opečené nebo grilované tortilly plněné sýrem nebo zeleninou, mohou být ještě přelité roztaveným sýrem či podávány s osmaženými fazolemi nebo houbami
sopa de lima: polévka z kuřete, zeleniny a tortillových křupek, ochucená limetkou
tacos: ohřátá nebo smažená srolovaná tortilla, s různou nádivkou (většinou mletého masa a zeleniny); taco camarones jsou plněné grilovanými krevetami, případně ještě rajčaty, olivami a avokádem; tacos de rajas poblanas jsou měkké tortilly plněné kousky chilli a cibule v pikantní rajčatové omáčce
tamales: v páře vařené knedlíčky z kukuřičného těsta, s masem či omáčkou, zabalené v kukuřičném nebo banánovém listu, mohou být plněné masem a zeleninou nebo ovocem
tostadas: křupavé smažené tortilly s masem nebo rybou a různými omáčkami, obložené fazolovou kaší, nasekanou cibulí a nastrouhaným sýrem
tostaditas: rozčtvrcené smažené tortilly, podávané se salsou a guacamole

Letecká. Velká mezinárodní letiště jsou dvě, Benito Juárez v Mexico City a Cancún na Yucatánu. V Cancúnu jezdí z letiště k hotelům minibusy „colectivo“ (pouze jednosměrně) přibližně každých 30 min, jízdenky se kupují v hale. Menší mezinárodní letiště jsou na Cozumelu (5 minut od San Miguel) a v Méridě. I tady dopravu z letiště do města zajišťují minibusy nebo taxíky, označené „transportación terrestre“ a řidič nebo průvodčí pouze kontroluje jízdenky zakoupené v hale. Síť vnitrostátních leteckých linek je hustá, letové řády a ceny lze zjistit v kterékoliv cestovní agentuře.
Železniční. Mexické železnice měří přes 17 tisíc km, jsou ale využívány prakticky pouze pro nákladní dopravu. Výjimkou je železniční trať na Yucatánu a Měděným kaňonem (Caňon del Cobre) napříč pohořím Sierra Tarahumara, dokončená v roce 1961. Tento kaňon je čtyřikrát mohutnější než proslulý Grand Canyon v USA a na 650 km dlouhé trati, překonávající výškový rozdíl 2500 metrů a považované za jednu z nejkrásnějších na světě, je 38 mostů a 86 tunelů. Každodenní „Copper Canyon Express“ urazí vzdálenost mezi Los Mochis a Chihuaha za 15 hodin.
Lodní. Nejvýznamnější přístavy jsou Acapulco, Altamira, Coatzacoalcos, Ensenada, Guaymas, La Paz, Lazaro Cardenas, Manzanillo, Mazatlan, Morro Redondo, Progreso, Salina Cruz, Tampico, Topolobampo, Tuxpan a Veracruz. V Mexiku je téměř tři tisíce km splavných řek a vodních kanálů. Turisticky atraktivní jsou plavby lodičkami po jezeře Catemaco nebo kaňonem Sumidero. Z poloostrova Yucatán (Puerto Juárez, 10 min od centra Cancúnu) plují každou půlhodinu trajekty na Isla Mujeres. Osobní trajekty na Cozumel odplouvají z Playa del Carmen, automobilové trajekty z Puerto Morelos.
Autobusová. Je nejlevnější a proto nejpoužívanější. Turistům se na dálkových linkách doporučuje jezdit pouze luxusní a první třídou, tyto autobusy jsou klimatizované, mají pohodlná sedadla a WC. Jízdenky se kupují na nádraží, kde mají i aktuální jízdní řády, nebo prostřednictvím cestovní agentury. Místenku se doporučuje zakoupit den předem. Na Yucatánském poloostrově jezdí z Cancúnu místní autobusy do Méridy, Playa del Carmen a Tulúm.
Městská doprava. Trasy městských autobusových linek sledují v každém městě hlavní třídy a ulice, autobusy se liší typem, velikostí i barevně. V Mexico City je nejlevnější metro, v němž však nesmějí být přepravována velká zavazadla. Jezdí ve všední dny 6.00 – 0.30, v sobotu 6.00 – 1.30, v neděli 7.00 – 0.30. Jízdenka stojí 2 pesos a platí na všech 11 tratích, dokud z metra nevystoupíte. Na veřejné dopravní prostředky (metro, autobusy, trolejbusy) lze výhodně koupit kartu na určitý počet dní s neomezeným počtem jízd. Karta se kupuje v Loteria Nacional.
V Cancúnu funguje pravidelná doprava mezi Hotelovou zónou a centrem města, zpáteční jízdenka stojí asi 50 MXP.
Taxi. Taxíky v Mexico City jsou většinou zelené volkswagen-brouk, nebo „sitio“, červené nissany, které se objednávají po telefonu ze stanoviště (= sitio). Obecně se nedoporučuje stavět taxi na ulici, bezpečnější je telefonická objednávka. Letištní taxi jsou bílá, s černým symbolem letadla ve žlutém poli. Jízdenku, zakoupenou u příslušné přepážky v letištní hale, taxikářovi pouze předložíte. Hotelová taxi patří k nejdražším.
V Cancúnu fungují v turistické zóně zelenobílé taxíky, které můžete zastavit na ulici nebo objednat v hotelu. Ceny jsou předem dané, dozvíte se je v hotelové recepci i turistických informacích. Někde jsou ceníky vyvěšeny (u hlavní promenády, u mola, u přístavu). Vždy se však vyplatí cenu ověřit, případně dohodnout předem.

K oblíbeným suvenýrům patří ručně tkané vlněné přikrývky sarapes, barevné bavlněné šátky rebozos, další textilní zboží, ručně vyšívané ubrusy, halenky i šaty, indiánské malby (na plátně, kůži či dokonce peří ptáků), cínové a měděné předměty, košíkářské, hrnčířské a kožené zboží, sombrera (klobouky) všech tvarů a velikostí, slaměné, palmové i kožené, dřevěné bubínky, korále a šperky z kamenů, semen kulturních plodin i tropických stromů, typické alkoholické nápoje tequilla a mezcal, ponča a závěsné sítě hamaky, nejkvalitnější v Méridě na Yucatánu. Čím hustší je síť ok, tím jsou pohodlnější a dražší. Stříbrné předměty, jejichž je Mexiko největším výrobcem na světě, by měly mít vyraženo číslo „925“ (čistý obsah stříbra 92,5 %). Pokud chcete mít jistotu, že jste nebyli ošizeni, kupujte pouze výrobky s certifikátem.
Obchody mají otevřeno obvykle od pondělí do soboty 8.00 – 21.00, speciální obchody a obchodní domy většinou 9.00 – 20.00. Supermarkety a pekařství jsou otevřeny i v neděli, existují i soukromé obchůdky otevřené 24 hodin. Potraviny jsou levnější než v ČR.
Kromě kamenných obchodů jsou ve městech kryté tržnice a prakticky všude větší nebo menší trh pod širým nebem. Při nakupování na tržištích se smlouvá, a to až na polovinu původní ceny. V kamenných obchodech jsou ceny fixní. Největší výběr zboží je v Mexico City a Acapulcu, nejdražší je Cancún. Největší výběr indiánských rukodělných výrobků je v Mitle nebo San Cristóbal de las Casas.

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení na poznávací zájezd do Mexika by mělo být příjemné a praktické, nejlépe ze směsových rychle schnoucích materiálů, pohodlné a prodyšné, kalhoty dlouhé i krátké (případně stačí jedny, s nohavicemi „na zip“), košile s dlouhým i krátkým rukávem, několik triček a ponožek, vše přednostně tmavší barvy. Jako obuv jsou vhodné pevné botasky, případně sportovní sandály s profilovanou podrážkou (pro výstup na mayské pyramidy). Nezapomeňte kosmetiku s vysokým ochranným faktorem, pokrývku hlavy, brýle proti slunci, plavky a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte. Přes den využijete láhev na pití, při prohlídce archeologických lokalit ležících v tropickém pralese oceníte repelenty proti komárům. Ve vyšších nadmořských výškách (Mexiko City, Puebla, Oaxaca) využijete lehčí svetr, který se hodí i do klimatizovaného autokaru. Deštník může posloužit i jako slunečník.
Pro pobyt u Karibiku vystačíte s plavkami, šortkami a tričkem, ale pokud zamíříte do kostela, nezapomeňte na vhodné oblečení (delší rukávy i kalhoty, případně sukně). Na večeři do hotelové restaurace budou potřebovat pánové ke kalhotám tričko nebo košili a dámy delší kalhoty, sukni nebo ještě lépe letní šaty.

Do Mexika se jezdí za sluníčkem. Určitě ho nepodceňujte a vybavte se opalovacími krémy s ochranným faktorem minimálně 16, dle typu vaší pokožky. Naprosto nezbytné jsou kvalitní sluneční brýle s UV filtrem a pokrývka hlavy. Pijte pravidelně, i když nemáte pocit žízně, a zásadně se neopalujte přes poledne. Nejkvalitněji se opálíte při plavání v moři a na lehátku pod slunečníkem.

Pro milovníky pláží a koupání v moři představuje Mexiko ráj. Přes 9 tisíc km dlouhé pobřeží nabízí koupání v Pacifiku, Karibiku i Mexickém zálivu, přičemž lze vybírat mezi klidnými místy i rušnými letovisky. Subtropické klima zajišťuje nadstandardní teplotu moře po celý rok a zejména na Mayské riviéře hýří průzračný Karibik celou paletou modře, od tyrkysové a azurové ke smaragdové a temně kobaltové. Zdejší pláže se vyznačují chladivým bílým pískem, jemným jako mouka.
Na tichomořském pobřeží jsou kromě Acapulca nejznámější pláže Bahías de Huatulco, Puerto Escondido, Ixtapa/Zihuatenejo, Puerto Vallarta, Mazanillo a Mazatlán. V Kalifornském zálivu (Baja California) pláže Cabo San Lucas, San José del Cabo, La Paz a Loreto, na Yucatánu je nejvyhledávanější prakticky nepřerušený 130 km dlouhý pás pláží po celé délce tzv. Mayské riviéry od Cancúnu po Tulúm, kde velmi přitažlivé jsou zejména Playa del Carmen, Puerto Aventuras či Acumal. Výborné podmínky pro koupání, šnorchlování a potápění jsou rovněž na ostrovech Cozumel a Isla de los Mujeres. Mexický záliv je na koupání méně vhodný, s výjimkou Paraíso u Villahermosy a Progreso u Méridy.
Veškeré pláže jsou volně přístupné. Pokud jsou na nich lehátka a slunečníky, patří obvykle ke konkrétnímu hotelu a pro ubytované hosty jsou zdarma. Na hlavních plážích jsou věže s plavčíky, kteří dohlížejí na bezpečnost. Zelená vlajka na pláži znamená klidné moře, žlutá zvýšenou ostražitost (mírné vlny) a červená nebezpečí (velké vlny, koupání na vlastní nebezpečí). Vyvěšuje se rovněž po soumraku.

K zapůjčení vozu je třeba předložit pas s platným vízem a národní nebo mezinárodní řidičský průkaz. Platí se výhradně kreditní kartou a musíte být starší 21 let (u některých půjčoven 25 let). Půjčoven aut včetně mezinárodních Avis či Hertz je dostatek, zejména v turistických letoviscích. Vyplatí se předem porovnat nabídku, podmínky a ceny. Podrobně prostudujte smluvní podmínky, stav vozu a rozsah pojištění, zejména proti krádeži, nehodě a závažné poruše. Ověřte si, zda je v ceně neomezený počet najetých kilometrů a taxativně si nechte vyjmenovat, co v ceně není. Ceny obvykle začínají na 70 USD/den, vypůjčení na více dní je výhodnější. Na dálnicích se platí mýtné.
V Mexiku se jezdí vpravo, silnice jsou většinou dvouproudové, v hornatých oblastech plné zatáček bez svodidel. Na silnici mohou být zvířata a vozidlo v protisměru je běžným jevem. Porouchané auto jako překážka na cestě bývá označeno jen větví nebo hromádkou kamenů na vozovce. Mnoho místních jezdí v noci bez rozsvícených světel. Značky „topes“ nebo „vibradores“ upozorňují na zpomalovací pásy; „hrby“ jsou určitě vyšší než u nás a pokud nezpomalíte, budete si to pamatovat. Přednost v jízdě mají vozidla na kruhovém objezdu. Maximální rychlost ve městě je 30 – 40 km/hod, v Hotelové zóně v Cancúnu 60 km/hod a na dálnici 110 km/hod. Pokud odbočujete doleva, je třeba nadjet doprava a vozidla za sebou nechat odjet. Je zakázáno parkovat u červených pruhů na obrubníku a u značky s přeškrtnutým „E“ (estacionamiento). V případě poruchy se doporučuje zdvihnout kapotu auta a přivolat státní servisní službu Ángeles Verdes („Zelení andělé“, tel. 55-5250-8221), jež pomáhá řidičům v nouzi. Na čerpacích stanicích bývá menší obchod a toalety, nelze tu platit kreditními kartami. Užitečné výrazy jsou puesto de socorro (stanice první pomoci), desviación (objížďka), deskompuesto (porucha), accidente (nehoda), curva peligrosa (nebezpečná zatáčka), disminua su velocidad (snižte rychlost), maneje con precaución (řiďte opatrně).
V Mexiku je přes 240 tisíc km silnic, z toho asi 6 tisíc km dálnic. Doporučuje se kvalitní automapa, směrovky jsou pouze na hlavních tazích.

Hotelové restaurace nabízejí široký výběr z americké, evropské i mexické kuchyně: snídaně, oběd i večeře bývá bufet s výběrem teplých a studených jídel, nápoje kromě kávy a čaje se platí zvlášť. Typická mexická snídaně jsou vejce na různý způsob, např. „huevos revueltos“ (míchaná), „huevos a la mexicana“ (míchaná s cibulí, rajčaty, fazolemi a chilli papričkami) nebo „huevos rancheros“ (smažená s tortillou a dušenými fazolemi s tomatovou a chilli omáčkou). Oblíbená snídaně je rovněž churros (sladké pečivo) a káva nebo čokoláda.
Mexičané milují pouliční občerstvení, takže všude je nepřeberné množství restaurací, barů a stánků různé úrovně, fungujících i 24 hodin denně. Stánky vybavené pařáky prodávají ráno tamales, přes den kukuřičnou polévku nebo dušené maso s tortillami, večer quesadillas, anchiladas a antojitos (viz kapitola „Kuchyně). Na pobřeží jsou na stáncích krevety na jehle, marinované syrové ryby (ceviche), celé palice vařené kukuřice namočené ve smetaně a sypané drceným sýrem (elotes). Pulquería je hostinec, kde se nalévá pulque, populární mírně alkoholický nápoj z agáve, velmi přibližně připomínající burčák.
Většina restaurací nabízí mezi 14. až 17. hodinou tzv. „comida corrida“ (menú del día), finančně výhodné menu, zahrnující polévku, hlavní jídlo, desert nebo salát a nápoj (v ceně od 20 MXP). Což automaticky neznamená, že je to běžné a nejlevnější jídlo, nabídku se vyplatí prostudovat.

Cenoty. Přírodní studny, navazující na krasové systémy, které v suché vápencové plošině znamenaly jediný možný přístup k pitné vodě, skryté v podzemí. Jsou různě hluboké a rozeseté po celém Yucatánu, z některých je přístup do jeskyní, v několika se lze koupat nebo potápět. Jejich voda je většinou ledová a průzračná. Mayové do nich házeli i lidské oběti, aby uctili či usmířili boha deště Chaca.
Demografie. Asi 20 % obyvatel žije v metropoli. Průměrný věk je 25,5 roku, průměrný věk dožití 76 let (ženy/muži 79/73 let). Mexická rodina má v průměru dvě až tři děti, na venkově není výjimkou 5 až 7. Snaha o regulaci porodnosti není příliš úspěšná. Častá je malárie, zdravotní péče je subvencována státem, sociální je minimální až žádná. Velkým problémem je bydlení, zejména ve městech. Vzdělání je bezplatné, ale na venkově je nedostatek škol, zejména středních. Nelze přehlédnout obrovské sociální rozdíly.
Etnické složení. Mesticové (míšenci Indiánů a Evropanů, zejména Španělů) tvoří asi 60 %, Indiáni nebo osoby s převahou indiánské krve 30 %, bílí 9 %, ostatní 1 %. Původní Indiáni pocházejí přibližně z 50 etnik, hovořících různými jazyky (celkem 13 jazykových skupin). Nejvýznamnější jsou Nahuové (potomci Aztéků a příbuzných kmenů, 1 mil.), Mayové (360 tis.), Mixtékové (230 tis.), Zapotékové (250 tis.), Otomíové (500 tis.) a Totonakové (140 tis.). Známí jsou rovněž Triqueové a Tzotzilové (v okolí Oaxaca), Yaquiové (v Sonoře), Tarahumarové (v Měděném kaňonu) a Huicolové (30 tis., Sierra Madre Occidental). Na Yucatánu převažují Mayové. Státy s nejvyšším podílem indiánského obyvatelstva jsou Chiapas, Campeche, Oaxaca a Quintana Roo.
Mexická vlajka. Představují ji tři svislé pruhy, v barvě zelené, bílé a červené, kdy zelená značí nezávislost, bílá náboženství a červená spojení mestické, indiánské a španělské krve. Znak uprostřed tvoří hnědý orel stojící na nopálovém kaktusu, vyrůstajícím z jezera, v zobáku drží zeleného hada. Pod ním je půlkruh z větví dubu a vavřínu, svázaných stužkou v národních barvách. Znak je připomínkou aztécké legendy, v níž putující indiánský lid měl nalézt nový domov na ostrově uprostřed jezera na místě, kde spatří uvedený obraz.
Mexické sopky. Jejich královnou je nejvyšší, ale vyhaslá Pico de Orizaba (Citlaltépetl, Hvězdná hora, 5699 m n.m.), známější je však dosud činný Popocatépetl (= Xalliquenhuac, Hora, která chrlí popel, 5452 m n.m., s kráterem Azufre o průměru 3 km). Činnou sopkou je rovněž Paricutín (2771 m n.m.). Vedle Popocatépetlu leží Ixtaccihuatl (Bílá žena, 5280 m n.m.), jež je s ním spjata indiánskými legendami. Sopečnou aktivitu monitoruje úřad Cenapred, zabývající se prevencí následků přírodních rizik.
Mezoamerika. Kulturně historický pojem, označující region, kde se v předkolumbovské době rozvíjely kultury se společnými znaky: byly založeny na zemědělství a zejména pěstování kukuřice, budovaly rozsáhlá politická a náboženská centra, dosahovaly vysoké úrovně v řemeslech a umění, používaly propracovaný kalendář a hovořily příbuznými jazyky. Do tohoto prostoru se počítá devět jihovýchodních států Mexika a státy Střední Ameriky až po Honduras a část Kostariky.
Muralisté. Ve dvacátých letech 20. století, těsně po Mexické revoluci, chtěl ministr školství José Vasconcelos rozvinout národní umění a zviditelnit kulturní identitu Mexika. Výsledkem byly nástěnné ideologické malby, fresky i mozaiky obřích rozměrů, nejčastěji na vnějších i vnitřních zdech budov (odtud název). Nejslavnějšími autory se stali Diego Rivera, David Alfaro Siqueiros a José Clemente Orozco. Turisté obdivují především Riverovy murály na historická témata v Národním paláci v Mexico City.
Obsidián. Přírodní sopečné sklo, vzniklé utuhnutím lávy bohaté na oxid křemičitý (až 60 %). Jeho barvy jsou černá, šedá, červená i zlatooranžová, někdy se barvy mísí, opalizují nebo se stříbřitě lesknou vlivem vzduchových bublinek. Přítomnost magnetitu zbarvuje obsidián černě, hematitu červeně. Různý je obsah oxidů železa, čím je ho méně, tím je sklo průzračnější. Obsidiánové střepy jsou ostré, čehož využil už pračlověk a vyráběl z obsidiánu nože, srpy a hroty k šípům a kopím. Některé kultury, např. v Indonésii nebo střední a Jižní Americe, zhotovovaly z obsidiánu ozdobné předměty. Aztékové z něj vyráběli mj. obětní nože.
Voladores. Rituál, při němž se čtyři muži spouštějí z vysokého sloupu, zavěšeni na lanech za kotníky hlavami dolů. Pátý, sedící nebo stojící na vrcholu sloupu, přitom píská na píšťalu nebo tluče na bubínek. Než muži dokrouží až k zemi, otočí se kolem sloupu třináctkrát: 4 muži krát 13 otoček dává 52, posvátné číslo mayského kalendářního cyklu. Vždy po 52 letech začínal pro Maye a Aztéky další zemský cyklus, kdy se rovněž obávali příchodu bohů.

Významné kultury
Aztékové (1200 – 1521 n.l.). Sami sebe nazývali „Mexikové“ podle náčelníka Mexictliho, název Azték je odvozen od údajné pravlasti Aztlan (Země bílých volavek). Byli to kočovníci hovořící jazykem nahuatl, přišlí ze severu. Kolem roku 1345 se ze svého dosavadního sídla Tuly přesunuli k jezeru Texcoco. Zde na vodách vybudovali město Tenochtitlán (dle náčelníka Tenocha). Naplnilo se tak proroctví, že se mají usadit v místě, kde zvědové spatří „orla požírajícího hada a had stojí na kaktusu vyrůstajícím z vod jezera“. Tato legenda je zvěčněna na státním znaku i vlajce. Aztécká společnost byla třídní, šlechta a klérus stáli nad obchodníky, řemeslníky, rolníky, nevolníky a otroky. Školy byly povinné, pro kněze speciální. Číslice i obrázkové písmo, převzaté od Mixtéků, se psalo na papír z agáve maguey. Výlučné postavení měly filosofie, lékařství, astronomie a náboženství. Aztécký sluneční (civilní) rok začínal 12. února a měl 365 dní (18 měsíců x 20 dní a na konci 5 „nešťastných dní“). Sakrální (náboženský) kalendář měl 260 dní (13 měsíců x 20 dní). Příchod zničujícího konce světa byl očekáván vždy za 52 let (4 x 13 let), podle hvězdy Aldebaran, která je v tomto intervalu v nadhlavníku. V panteonu bohů byli nejdůležitější Huitzipochtli (mj. bůh války) a Tlalok (mj. bůh deště). Bůh Stvořitel Tonacatecuhtli (Pán našeho bytí), žije v nejvzdálenější části vesmíru a přestože lidi stvořil, do jejich osudů nezasahuje. Aztékové prosluli krvavými rituály, kdy lidské oběti bylo zaživa vyrváno srdce. Roku 1519 vládce Montezuma, dle předpovědi kněží, omylem přivítal Cortése jako vracejícího se boha Opeřeného hada Quetzalcoatla. Říše Aztéků se krátce nato pod tlakem dobyvatelů zhroutila.
Čičimékové (12. stol.n.l.). V jazyce nahuatl „Psí národ“, považovaný svými současníky za barbary, byli kočovníci, kteří se ve 12. století začali stěhovat ze severních hranic dnešního Mexika na jih, vedeni náčelníkem Xolotlem. Nezakládali města a odlišovali se používáním luků a šípů. Zřejmě se podíleli na zániku Toltéků, vstřebali kulturu jejich i Mixtéků a nakonec se smísili s Aztéky.
Huastékové (11. stol.n.l.). Kultura z oblasti Mexického zálivu, která se objevuje ve druhé polovině 11. století na severu totonackého území, severně od řeky Tuxpan. Byli na mnohem nižší úrovni než Olmékové, Totonakové i Mayové. Pro huastéckou architekturu pyramid jsou typické kruhový půdorys a zaoblené hrany.
Mayové. Mayská kultura se objevuje na území dnešní Guatemaly asi 400 – 100 let př. n.l. a trvá po celé tisíciletí. Mayové, v desítkách, možná stovkách městských států, vybudovali nádherné chrámy, paláce i pyramidy. Sami sebe nazývali "Pány země" a postupně ovládli větší část Střední Ameriky. Mezi lety 700 až 1000 z nevysvětlitelných důvodů opustili kvetoucí města a přesunuli se na nehostinný poloostrov Yucatan. Pokusy znovu vybudovat říši zřejmě zmařily invaze a vnitřní spory a mayská kultura postupně zanikla. Jsou pro ni charakteristické mj. míčová hra, stupňovité pyramidy korunované chrámem, obětování lidí k usmíření bohů, používání obsidiánu, jadeit ceněný výše než zlato a složitý kalendář.
Mixtékové (7. – 17. stol.). Nikdy nevytvořili celistvou říši, jejich městské státy spojovalo náboženství. Nejvýznamnější náčelník, „Osm jelenů“, žil v 11. stol. Teprve po styku s Toltéky, kteří se po opuštění Tuly usadili v mixtéckém území, dochází k podstatnému kulturnímu rozvoji. Kultovním místem Mixtéků bylo město Achiutla, kde byl v chrámu uchováván obrovský smaragd, zvaný „srdce národa“, jenž údajně symbolizoval jejich jednotu. Do dějin se zapsali zlatými poklady objevenými v hrobkách na lokalitě Monte Albán a jejich hieroglyfické písmo bylo rozluštěno. Protože se zachovaly i mixtécké kodexy (Vídeňský, o délce svitku 13,5 metru), máme základní představu o jejich dějinách a způsobu života. Mixtécké písmo později převzali Aztékové, kteří rozvinuli i jejich řemeslnou zručnost.
Olmékové (asi 1500 př.n.l. – 200 př.n.l.). Nevíme, odkud pocházeli, ale jejich civilizace, jež se objevila na území dnešních mexických států Veracruz a Tabasco, se považuje za nejstarší známou v Americe, za „mateřskou“ kulturu předkolumbovské Ameriky, z níž vycházely všechny ostatní. Olmékové mj. vynalezli početní systém včetně jeho zápisu, kalendář, hieroglyfické písmo (připisované rovněž Zapotékům) a postavili nejstarší mesoamerickou pyramidu, o kruhovém půdorysu, jež snad měla připomínat sopku. Symbolem nejvyšší moci byl jaguár, takže jsou někdy nazýváni „jaguáří děti“. Mnoho dotazů dosud vyvolávají obří hlavy z vulkanického kamene, o váze mnoha tun, s negroidními rysy, s nimiž kontrastují precizně vypracované drobné šperky z obsidiánu, jadeitu a serpentinu. Olmécké archeologické lokality jsou La Venta, Tres Zapotes, San Lorenzo a Laguna de Los Cerros. Olmécká civilizace zanikla pohlcená dalšími národy, zejména Zapotéky, Totonaky a rodící se mayskou kulturou.
Taraskové. Etnikum dosud žijící na západě Mexika v státě Michoacan, u jezera Pátzuaro a činné sopky Paricutín, což vysvětluje, proč již v dávné minulosti si zbožštili oheň. Stejně jako kdysi, i dnes vytvářejí šperky ze zlata a obsidiánu a vyrábějí keramiku.
Toltékové (asi 700 – 1250 n.l.,). Vyznavači boha Quetzalcoatla a v jazyce nahuatl „skvělí umělci“ jsou opředeni mýty. Pravděpodobně vpadli do dnešního Mexika ze severu. Poté, co vstřebali, co zbylo z říše Teotihuacánu a po opuštění svého hlavního města Tuly (Tollan, od něhož se odvozuje jejich jméno), ovládli území západního Mexika, okolí Oaxacy a Yucatán. Jejich posledním panovníkem byl Ce Atl Topilzin, jež se ztotožnil s bohem Opeřeným hadem Quetzcoatlem, převzal jeho jméno a dle legend odešel směrem na východ, přičemž slíbil, že se vrátí. Aztékové Toltéky uznávali za své předchůdce a tato legenda spolu s věštbami vedla mj. k tomu, že španělského dobrodruha Cortése aztécký vládce Montezuma považoval za vracejícího se boha Quetzalcoatla. Toltécký bůh deště, bouře a plodnosti je Chac Mool (čakmul), dnes se tak označuje oltář v podobě lidské postavy ležící na zádech s pokrčenýma nohama a mísou na břiše, kam se zřejmě pokládala srdce obětí. Toltékové pravděpodobně zavedli lidské oběti utopením v cenotu a jsou autory 52letého časového cyklu.
Teotihuacan (0 – 900 n.l.). Kultura, jež se objevuje a bez zjevného důvodu i zaniká na Mesetě ve středním Mexiku, asi 50 km severovýchodně od dnešního Mexico City. Původní název neznáme, označení Teotihuacan je aztécké a znamená přibližně „Místo, kde se lidé stávají bohy“. Teotihuacan byl největším náboženským centrem předkolumbovského Mexika, Aztékové se domnívali, že toto město vystavěli „Obři“, kteří obývali svět ještě před Toltéky, a že právě zde se zrodilo Slunce a Měsíc. Obyvatelé Teotihuacánu byli nepochybně dobří zemědělci (pěstovali kukuřici, bavlník, fazole), hrnčíři, malíři, tkalci a tvůrci překrásných mozaik, v čele stál jediný vládce. Překvapivé je velkorysé až nadčasové založení města, jehož osou je velkolepá třída, Aztéky mylně nazvaná Mixcoatli, Třída mrtvých. Nejznámějšími stavbami pozoruhodného komplexu jsou dvě monumentální pyramidy, Sluneční a Měsíční, a Quetzalcoatlova pyramida s unikátními reliéfy.
Totonakové (asi 600 až po španělskou kolonizaci). Obdobně jako Olmékové sídlili ve státě Veracruz, každou vesnici či město spravoval rodový náčelník. Nejznámějšími totonackými lokalitami jsou Cempoala (komplex staveb na rozloze přibližně 5000 m2), Tajín s chrámem lebek (sedmiposchoďová pyramida, zdobená reliéfy hadů s 365 schody) a Jalapa. Dnes se k této skupině hlásí asi 90 tisíc obyvatel.
Zapotékové („Lidé z mraků“, 500 př.n.l. – 800 n.l.). Prokazatelně vstřebali a přetvořili olméckou kulturu. Nedaleko Oaxaca, na horském hřebenu o výšce 1850 m n.m., vybudovali v roce 700 př. n.l. kultovní centrum Monte Albán. Chrám tanečníků byl vyzdoben 40 podivnými basreliéfy jakoby „tančících postav“ zřejmě podrobených nepřátel, další pozoruhodnou stavbou byla observatoř ve tvaru hrotu a jeskyně, na jejíž dno dopadaly sluneční paprsky v dny slunovratu. Dále tu bylo objeveno 180 hrobek, vyzdobených freskami. Dvě z nich vydaly ohromující poklad. Hrobka č. 7 skrývala nádherné umělecké předměty (náhrdelníky z obrovských perel, obsidiánové a nefritové náušnice, zlaté i stříbrné náramky, tyrkysové ozdoby a lidskou lebku precizně vytvořenou z tvrdého horského křišťálu); v původně zapotéckém hrobě byl však prokazatelně pohřben mixtécký vládce Monte Albánu. Další významná zapotécká lokalita Mitla (Yoopa) byla založena po vytlačení z Monte Albánu Mixtéky, v místě, kde se dle zapotéckých náboženských představ nacházela brána do podsvětí. V Mitle se nacházejí nízké paláce s původně červenými stěnami, zdobené vystupujícími mozaikovitými vlysy z bílých kamenů přitesaných do tvaru cihliček. Vlysy jsou sestaveny do 14 různých typů důmyslných spirál, symbolizujících Opeřeného hada. Zapotékové používali hieroglyfické písmo, jež se částečně podařilo dešifrovat; přestože bylo ovlivněno olméckým, vyvíjelo se samostatně.

V Mexiku je samozřejmostí. Místní průvodci očekávají spropitné 2 USD/den, řidiči 1 USD/den, v případě organizovaných zájezdů je předává obvykle průvodce doprovázející skupinu. Hotelovým nosičům za zavazadlo a pokojské za den se nechává 10 pesos. V lepších restauracích účtují automaticky přirážku 10 %, proto spropitné dejte, jen pokud jste byli skutečně spokojeni. Za fotografování místních obyvatel, po jejich svolení, se očekává přibližně 5 pesos nebo malý dárek, tužka, propisovačka ap.

policie, ambulance, hasiči: 060, 080 (univerzální číslo)
rychlá lékařská pomoc: 5271 2222, 5563 0686, 5588 5100
turistická policie: 5250 82 21
rychlá pomoc turistům: 5250 0123
oznámení trestních činů: 5625 8008, 5625 8646
pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775

Pro cestu do Mexika potřebujete pas s platností minimálně 6 měsíců od data vstupu do země. Vízová povinnost pro turistický pobyt do 90 dnů byla zrušena, ale po příletu je třeba vyplnit vstupní hraniční průvodku, která se rozdává v letadle nebo na hraničním přechodu. Její část, orazítkovanou pasovým úředníkem, je nutno předložit při výstupu ze země. Na obdrženém razítku si datum i počet dnů svého pobytu zkontrolujte; úředníci často na kartě vyznačují kratší dobu než 90 dní a překročení vyznačeného počtu dnů nebo případná ztráta karty znamená komplikaci při odletu a pokutu. Pohraniční orgány také mohou při vstupu kontrolovat zajištění zpáteční cesty (zpáteční letenka, potřebné finanční prostředky).
Povinná odletová taxa je přibližně 25 USD, ponechte si odpovídající finanční rezervu.

Acapulco
Atraktivní přímořské letovisko ležící v rozlehlém zálivu na březích Tichého oceánu se svého času stalo symbolem luxusní dovolené. Zajímavé jsou náměstí Zócalo, kostel Nuestra Seňora de Soledad a historická pevnost San Diego s pohledem na přístav. Atrakcí jsou clavidistas (skokani z útesu do moře) v soutěsce La Quebrada a výlet lodí Bonanza po Acapulském zálivu, zejména po setmění. Je zde přes dvacet pláží.
Agua Azul
Chráněné území asi 50 km od Palenque, s travertinovými kaskádami a vodopády (název v překladu znamená Modrá voda), s mělkými i hlubšími přírodními nádržemi a intenzívně bleděmodrou vodou, což způsobuje vápenec v ní rozpuštěný. Nabízejí romantické koupání uprostřed tropické přírody.
Cacahuamilpa
Národní park (1936) ve státě Guerrero, mezi městy Cuernavaca a Taxco zahrnuje obrovský komplex krasových jeskyní (grutas). Dosud zjištěná délka jeskynního systému je 70 km, s maximální výškou stropu 70 metrů. Přístupná je dvoukilometrová prohlídková trasa s průvodcem. V podzemí byla zřízena koncertní síň.
Campeche
Přístav a koloniální pevnost s impozantními protipirátskými hradbami s bastiony (baluartes) z přelomu 17. – 18. století, skrývajícími šachovnicovou síť uliček s obchůdky se suvenýry, součást světového kulturního dědictví UNESCO. Východisko k archeologické lokalitě Uxmal. Kromě katedrály je zajímavý kostel, jehož jedna z věží byla vystavěna jako maják. Pod hradbami na straně moře je moderní plastika orla požírajícího hada.
Cancún
Do roku 1970 pouhý písečný ostrov s rybářskou vesnicí. Poté, co jej počítač vybral jako ideální lokalitu pro rekreaci (200 slunečních dnů v roce, méně srážek než Bahamy, vysoké průměrné teploty, celoročně teplé moře), naplnilo se tušení Mayů o „hrnci zlata“ (= maysky cancún). Tak totiž místo, které je dnes pro Mexiko zlatým dolem, pojmenovali už v roce 250 n.l. Má dvě části: pevninské město, pouze s několika hotely a bez pláží, a Isla de Cancún, známější jako „Zona hotelera“ (hotelová zóna), prvotřídní karibské letovisko na Mayské riviéře, každoročně přitahující milióny turistů. Na úzké písečné kose sevřené mezi bleděmodrým oceánem a vodami brakické laguny Nichupté byla vystavěna téměř souvislá řada různě nápaditých hotelů, několik nákupních center a pěkné golfové hřiště. K oblíbeným atrakcím patří ponorka a interaktivní akvárium. Přístup na šíji je dvěma mosty, mezi hotelovou zónou a vlastním městem pendlují autobusy a přes lagunu loď. Nejkrásnější pláže jsou považovány Playa Chac-Mool, Playa Marlin a Playa Ballenas. Na nedaleký ostrov Isla Mujeres pluje nejvíce trajektů z Puerto Juárez a Punto Sam. Ostrov Cozumel je vzdálen 15 min letu nebo 45 min plavby z Playa del Carmen. Mezinárodní letiště je druhé nejfrekventovanější v zemi.
Catemaco
Jezero Catemaco, vlastně laguna v kráteru vyhaslé sopky na dohled od Mexického zálivu, je centrem „Země Čarodějů“ (Tierra de los Brujos). Lodičkou po něm lze doplout do přírodní rezervace Nanciyaga (kde se natáčel film Medicinman se Seanem Connerym), která je zbytkem tropického deštného nížinného pralesa. Při krátké vycházce lze s místním medicinmanem konzultovat své problémy, nebo si jen užívat přírody.
Ciudad de México
Hlavní město Mexika („Distrito Federal“, Mexico City, 2255 m n.m., 25 mil. obyv., 1500 km2) vybudovali Španělé záměrně na troskách aztéckého města Tenochtitlánu, jež zničili. Nestabilní podloží zasypaného jezera Texcoco, tíha monumentálních kamenných staveb a nadměrné čerpání podzemní vody jsou příčinou, proč se centrum metropole dodnes propadá. Obří metropole má obří problémy: pouze tři čtvrtiny obyvatel zásobuje voda čerpaná z 200 metrů hlubokých vrtů, každou vteřinu je třeba nákladně odčerpávat 45 tun odpadních vod, koloniální jádro (Centro histórico) je obklíčeno nekonečnými obytnými čtvrtěmi a chudinskými slumy a smog je téměř hmatatelný. Snaha po řešení mj. znamená, že soukromým autem lze po městě jezdit pouze v liché či sudé dny dle koncového čísla registrační značky. Metro rovněž nestačí, přestože má 11 tras a více než 140 stanic, označených názvem i obrázkem, a přepraví denně 5 milionů lidí. Kdekoliv na znamení staví „peseros“, zelené minibusy, které doplňují autobusovou dopravu. K turistickým zajímavostem patří Plaza de la Constitución (Náměstí ústavy, „Zócalo“), největší mexické náměstí, kde nepřetržitě vlaje státní vlajka. Stojí tu obrovská metropolitní katedrála Nanebevzetí (Asunción de Maria, 1563 – 1813), postavená na ruinách aztéckého chrámu, Dům svátosti (El Sagrario) z červeného sopečného kamene, model Tenochtitlanu a zříceniny aztéckého chrámu Templo Mayor. Východní stranu zabírá Palacio Nacional (Národní palác), kdysi Cortésova residence v místě bývalého Montezumova paláce, dnes úřední sídlo prezidenta a centrálních úřadů, státní archiv a muzeum Benita Juáreze. Vnitřní zdi zdobí „murály“, nástěnné malby Diega Rivery, zachycující mezníky mexické historie. Nad vchodem visí „zvon svobody“ připomínající začátek boje za nezávislost. Na Zócalu je rovněž radnice (Ayunamiento, 16. – 18. stol) a v okolí cenné kostely (Santo Domingo, San Francisco, De la Santissima Trinidad). Nad parkem Alameda se tyčí první mexický mrakodrap Torre Latino Americana (180 m). Přes 15 km dlouhá a místy dvanáctiproudá Paseo de la Reforma spojující mj. parky Alameda a Chapultepec, je na křižovatkách zvaných „glorietas“ oživena památníky. Pozlacený anděl zdobí Pomník nezávislosti (Monumento a la Independencia), nepřehlédnutelné je sousoší s posledním aztéckým vládcem (Monumento a Cuahtémoc) a samozřejmě pomník Kolumbovi (Monumento a Colón), doplněný mj. sochou kněze Bartolomé de las Casas, ochránce Indiánů. V hlavním městském parku Bosque Chapultepec („Pahorek kobylek“) s pomníkem kadetům (Monumento a los Niňos Héroes, 1847) je zámek Chapultepec (18. stol., residence císaře Maxmiliána, dnes muzeum), botanická a zoologická zahrada, kongresový palác, zábavní park a vynikající Museo Nacional de Antropologia (Národní antropologické muzeum, architekt Pedro Vasquez), s unikátními artefakty z celé země. Podává ucelený přehled předkolumbovských kultur, včetně Mayů, i o současném životě mexických indiánských etnik. Perlou sbírek