Poloha: jihovýchodní Asie
Oficiální název: Thajské království, dříve Siam
Hlavní město: Bangkok - 6 600 000 obyvatel
Jazyk: thajština (81%), dalších 76 jazyků
Náboženství: théravádový buddhismus (94%), muslimové (4%)
 

Měna: 1 Baht (THB) = 100 satangů
Aktuální kurz: 100 THB = 58,80 Kč

Měnou v Thajsku je baht (THB), který se dělí na 100 satangů. Papírové bankovky jsou 20, 50, 100, 500 a 1000, kovové mince 1, 5 a 10 bahtů. Kovové satangy jsou v hodnotě 25 a 50, ale v praxi se s nimi nejspíše nesetkáte. Bankovky se snažte nepoškodit, protože je na nich vyobrazen král a mohlo by to být považováno za urážku majestátu.
Síť bank a směnáren je relativně hustá, pouze v odlehlých místech se směnou nepochodíte. Doporučujeme výměnu základní částky ve směnárně na letišti (kupodivu výhodný kurs), poté měňte peníze průběžně. Hotelové směnárny mají kurs nejméně výhodný. Pokud bahty neutratíte během zájezdu, na letišti je lze vyměnit na některou ze světových měn nebo ještě utratit. Bankomaty, označené ATM, akceptují mezinárodní platební karty (VISA, Maestro). Vždy se hodí mít po ruce bankovky nižších hodnot v eurech nebo dolarech.
 

Celkově je klima v Thajsku typicky tropické (s celoročními průměrnými teplotami 27 – 35 °C), avšak odlišné v jednotlivých oblastech vzhledem k velké rozloze území. Na severu a v centrální části jsou tři roční období: přibližně od března do května panuje vlhké horké léto (teploty až 40 °C), od května do listopadu období dešťů (s denními přeháňkami, jež přináší od Indického oceánu jihozápadní monzum). Pro Evropany nejpříjemnější chladné období nastává od listopadu do března, kdy denní teploty dosahují kolem 30 °C, v noci je asi o deset stupňů méně. Zatímco hornatý sever je chladnější zejména v noci, Malajský poloostrov je celoročně i celodenně horký, s teplotami až 40 °C a vlhkostí vzduchu přes 80 %. Monzunové období dešťů na nejzazším jihu trvá i 10 měsíců, směrem k severu se zkracuje. V praxi monzun znamená, že vydatně prší po několik hodin. Slunce celoročně vychází asi v 6 hodin, zapadá okolo 18 hodin.
 

Zboží určené pro vlastní potřebu či spotřebu nebo jako dárky (do ceny asi 200 USD) lze dovážet volně. Za limit pro vlastní potřebu se považuje 200 ks cigaret nebo 50 ks doutníků nebo 250 g tabáku, 1 litr vína a 1litr alkoholických nápojů. Bezcelní dovoz tabákových výrobků a alkoholu neplatí pro osoby mladší 17 let. Není třeba deklarovat fotoaparáty a videokamery určené pro osobní potřebu. Dovoz cizích měn je omezen na hodnotu max. 20.000 USD. Při vývozu nesmí množství thajské měny přesáhnout 50.000,- THB, při cestě do sousedních států 500.000,- THB. Je zakázán dovoz obscénních materiálů a publikací a dovoz i vývoz drog a to jakéhokoliv množství. Tresty za pašování drog jsou drakonické, pro Thajce běžně trest smrti, pro cizince i desítky let vězení.
Mezi druhy zboží, jejichž dovoz i vývoz podléhá předchozímu povolení příslušných vládních úřadů, patří střelné zbraně a střelivo, komunikační zařízení a příruční krátkovlnné vysílačky s přijímačem, rostliny a jejich části, divoká i domácí zvířata a vodní živočichové a kosmetické výrobky. Bez povolení příslušných institucí nelze vyvážet starožitnosti, zpodobení Buddhy (s výjimkou všude nabízených suvenýrů, ne větších než cca 25 cm) a náboženské předměty (případné povolení zajišťuje prodejce). Je zakázán vývoz výbušnin včetně petard.
Cestující, přistižení při pokusu o bezcelní odbavení zboží podléhajícího clu a zboží, jehož dovoz a vývoz je zakázán nebo omezen, zaplatí pokutu ve výši čtyřnásobku ceny tohoto zboží a cla a zboží jim je zabaveno.

Časový posun vůči ČR je plus 5 hodin v létě a plus 6 hodin v zimě. Thajsko nezavádí letní čas. Buddhistický letopočet začíná dnem vstupu Buddhy do nirvány: rok 2007 v křesťanském kalendáři odpovídá roku 2550 thajského kalendáře. Změna letopočtu je k 1. lednu každého roku, oslavy až v dubnu (svátek Songkran).

Místní obyvatelé včetně lidí „horských kmenů“ se fotografují rádi, pokud je předem požádáte o dovolení. Očekávají odměnu 5 – 10 bahtů. Ve většině muzeí lze fotografovat za poplatek, zásadně bez blesku a stativu. Na případný zákaz fotografování v interiérech upozorňují piktogramy. Fotografování je zakázáno např. v chrámu Smaragdového Buddhy v areálu Velkého Královského paláce: nekompromisní hlídači v případě přestupku fotoaparát či kameru zabaví.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie, dostatečnou paměťovou kapacitu karet, případně spoustu klasických filmů, které v Thajsku sice koupíte, ale mimo značkové prodejny v nezaručené kvalitě. V turisticky frekventovaných lokalitách je nabízena služba vypálení digitálních snímků na nosič (cena cca 500/1000 THB za 1 CD/DVD).

Většina hotelů nabízí připojení na internet, za ceny cca 60 THB/30 min. Prakticky všude (s výjimkou přírodních destinací jako je oblast horního toku řeky Kwai) jsou však internetové kavárny, jež nabízejí internet za 1 THB/min, na Phi Phi za 2 THB/min a na Krabi za 3 THB/min. Minimální platba je obvykle 20 THB. Někde nabízejí tisk textu i fotografií, přičemž ceny se místně liší.

V hotelích se dorozumíte anglicky, mnohem méně německy (s výjimkou letoviska Pattaya a Phuketu). Prostí lidé hovoří thajsky, většina dialektem centrálního Thajska. Thajština (jejíž abecedu tvoří 44 souhlásek a 48 samohlásek či dvojhlásek) je pro cizince obtížná, neboť je tonální. Odlišit „nízký, střední, vysoký, stoupavý a klesající“ tón, které určují význam jednotlivých i shodně napsaných slov je pro necvičené ucho nemožné. Známým příkladem je věta „maj maj maj“, která správně vyslovená znamená „thajské hedvábí nehoří“, ale turista k pobavení Thajců vysloví např. „hedvábí hedvábí hedvábí“.
Možná právě proto místní vždy mile překvapí, pokusíte-li se alespoň o pár slov. Uvádíme je foneticky, tedy jak se přibližně vyslovují. „Savad dý krab/ká“ (dobrý den, „krab“ dodává muž a „ká“ žena, vždy na konci věty). „Káb kun krab/ká“ je děkuji, „maj pen raj“ nevadí a „maj kao džaj“  nerozumím. Hodit by se mohlo „čá“ (čaj), „bíja“ (pivo), „pénhí“ (mapka), „satém“ (známka), „talád“ (tržnice), „prajsaný“ (pošta), „thao rai?“ (kolik?), „hóng súam“ (WC), „mó fan“ (zubař), „mó“ (lékař), „róng pajábán“ (nemocnice), „já kan jung“ (repelent), „ný araj“ (co je to), „kó tót“ (promiňte), „maj čaj“ (ne), „čúaj dúaj“ (pomoc), „jut“ (stop), „čan long táng“ (ztratil jsem se) či „tamruat“ (policie). „Farang“ je označení bílého cizince, s mírně hanlivým nádechem.
Nakupování na trhu se nebojte: při smlouvání se používají kalkulačky a na obou stranách úsměv.

Kriminalita, zejména pouliční, je vyšší v Bangkoku, Chiang Mai, na Phuketu a v Pattaye, na místech s vyšší koncentrací lidí (nádraží, městská doprava, tržiště). Šperky a cenné věci nechte doma, je zbytečné provokovat: pokušení představují i luxusnější hodinky. Hotovost rozdělte na několik částek a ty uschovejte od sebe odděleně. Při placení mějte v peněžence jen malou část peněz, další peníze je nejlepší mít v uzamčeném zavazadle nebo v hotelovém trezoru. Osvědčily se například taštičky na krk, které se nosí pod oblečením apod. Pokud povezete dražší elektroniku (videokamery, digitální fotoaparáty), je vhodné ji před odjezdem připojistit. Nikdy neponechávejte bez dozoru osobní věci, hotovost, fotoaparáty, kamery. Na některých plážích vás mohou okrást i drzé opice!
Originální pas, imigrační lístek a letenku v Thajsku nenoste u sebe, ale uložte je do uzamčeného zavazadla nebo hotelového trezoru. Jestliže dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky kde je fotografie a osobní údaje), pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii mějte uloženu odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. O krádeži dokladů je bezpodmínečně nutné sepsat policejní protokol, abyste na imigračním úřadu dostali zpětné vízum do náhradního cestovního dokladu.
V žádném případě nereagujte na žádosti kohokoliv o doručení zavazadel či dárků: mohly by vám být podstrčeny drogy, za jejichž pašování jsou v Thajsku vysoké tresty. Thajci jsou mistři na padělání čehokoliv, proto rozhodně nekupujte na ulici „zaručeně pravé“ thajské safíry, rubíny či perly. Ty skutečně pravé nabízejí pouze licencované obchody se zárukou původu a kvality.
Zásadně se vyhněte čemukoli, co by mohlo být považováno za urážku královského majestátu. Pro Thajce je král živým vtělením boha Višnu a už několik cizinců skončilo pro podobný delikt ve vězení.

Thajská kuchyně je světoznámá, proslulá exotickými kombinacemi, hodně kořeněná a pálivá. Běžné přísady jsou např. několik druhů bazalky (horapa, ga-prow, manglug), cibule (horm-lek), citronová tráva (ta krai), citrusy (som saa, ma-nao a zelený ma-grut), česnek (gra-tiem), feferonky (prik kinu), hřebíček (gaan ploo), kardamon (loog gra-wan), koriandr, máta, mandarinky (som khiew wahn), muškátový oříšek (dorg a loog junn), lístky pandánu (toey), sesam (nga), skořice (ob chuey), zázvor (př. khing, khaa, gra-shai) a žampiony (hed kradum). Pepř a sůl nahrazuje fermentovaná rybí omáčka. Skutečně ostrá jídla bývají v podniku pro turisty označená jako „very hot“. Hlavní jídlo tvoří polévky se zázvorem a kokosovým mlékem, kuřecí či vepřové maso, ryby a mořské plody, převládající přílohu rýže (vařená = khán-pan, smažená = khán-phat, lepkavá = khán-nýu) a rýžové nudle, tapioka, sojové boby (tchuarea), kukuřice (khao) a taro (puak). Ze salátů je oblíbený papájový (som tam), z nezralé papáji, česneku, chilli, rybí omáčky a krevet.
Speciality na tržištích ochutnávejte s ohledem na tepelnou úpravu a hygienické podmínky místa. Nikdy nejezte nic syrového, z ovoce či zeleniny vynechte vše, co nelze oloupat nebo omýt v pitné vodě. Případné střevní potíže nestojí za exotický kulinářský zážitek. Specialitou thajské kuchyně jsou smažení brouci, larvy, červi a kobylky, což je běžný sortiment v pouličních stáncích, dále smažené olihně (druh hlavonožce), krevety a jako moučník sladká rýže (s kokosovým mlékem, banánem, strouhaným kokosem a třtinovým cukrem). Oblíbené jsou i smažené banány (klůaj-khék), banánové palačinky, rýže s mangem (kháu nýu mamuang), thajské koblihy nebo thajská zmrzlina z kokosového mléka a třtinového cukru.
Široká je nabídka celoročního i sezónního ovoce a zeleniny, některé druhy asi ochutnáte poprvé. Oblíbenou zeleninou je např. baklažán (makua jau), celer (khun  chai), čínská kapusta (khana), čínská ředkev (pakkard hua), dýně (fak tchóng), fazole (tchua keak), hlávkový salát (pak kard hom), hořká tykev (mara), hrášek (tchualan), chřest (nó maj farang), kadeřávek (pakkard kao), nezralá kukuřice (khao púd na), okurka (taéng kvá), papriky (př. prik yai), rajčata (makchúa), špenát (pchak kchóm) a zelí (kalamplí). Příklady ovoce (některé nemá české jméno): ananas (sapa-rot), banány různých velikostí (kluaj), cantaloupe, durian (turian), gandaria (plum mango,  ma-prang), guava (farang), goosberry (ma-yom), hroznové víno (a-ngoon), chlebovník (ka-noon), jablko custard (noj-naa), jackfruit (kanún), jahody, jujube (poodza), karambola (ma-feung), kokosový ořech (maprao), langsart, liči (linchee), langsart, longan (lumyai), mandarinka (som cheng), mango (ma-muang), mangosteen (mang-koot), meloun (tang-mo), papaya (mar-la-gor), pitahaya (kaew mangkon), pomelo (som-oh), pomeranč (som cheng), rambutan (ngaw), rose apple (cham-poo), santol (gra-torn), sapodilla (la-moot), tamarind (ma khán).
Běžná thajská piva jsou Singha a Chang, thajská rýžová whisky se jmenuje Mekong, rum z cukrové třtiny Sang Thip, víno Thajci moc nepijí. Výborné jsou džusy z čerstvého ovoce a mléčné ovocné kokteily. Kokosové mléko vznikne vymačkáním kokosové dřeně čili kopry. Rozšiřuje se nabídka thajského čaje, jedné z „náhradních plodin“, jejichž pěstování vláda prosazuje v rámci programu potlačení produkce opiového máku. Převládá zelený čaj s prokazatelně léčivými účinky, čaje „oolongy“ z částečně fermentovaných lístků snižují únavu.

Místní doprava a taxi

Letecká. Vnitrostátní lety se odbavují v Bangkoku z „domestic terminal“ na novém letišti Suvarnabhumi. Další letiště jsou v každém větším městě, spojení je spolehlivé a relativně levné. Mezi největší letecké společnosti patří Thai Airways a Bangkok Airways. Letenky jsou běžně v elektronické podobě.
Železniční. V Thajsku jsou čtyři státní hlavní železniční trasy. Čisté vlaky se rozlišují na osobní, zrychlené a expresní, 1., 2. a 3. třídy. Vlaky nižších tříd mají ventilátory, vyšší třída klimatizaci. Existují i noční lůžkové vlaky se spodním a horním lůžkem, které je levnější. První třída nabízí obdobu našich kupé. Cena za 100 km je 20 – 100 THB, dle typu vlaku. Jízdenka se kupuje na nádraží, místenka tamtéž v předprodeji. Hlavní nádraží v Bangkoku je Hualampong Railway Station (Rama IV. Rd.). Délka železničních tratí, převážně úzkorozchodných, je přibližně 4000 km: mezi turisty je nejznámější trať z Kanchananburi směrem k barmským hranicím, známá pod názvem „Železnice smrti“.
Lodní. Vodních cest je asi 4000 km, z toho 3700 km splavných pro lodě s ponorem pouze do 1 m. Hlavními přístavy jsou Bangkok, Laem Chabang, Prachuap Port a Si Racha. Zejména po řece Chao Phraya v Bangkoku se plaví lodě různých typů a velikostí. Plavbu po bangkockých kanálech, zvaných klongy, plují turistické lodě „rua háng jau“, vodní autobusy, taxíky i přívozy. Ceny s výjimkou přívozů jsou smluvní. Na řece se míjejí nákladní čluny, vlečené remorkérem, luxusní vyhlídkové lodi i plovoucí restaurace. Zajímavým zážitkem je plavba po Mekongu, hraniční řece mezi Thajskem, Laosem a Královstvím Myanmar.
Autobusová. Autobusy jsou státní i soukromé a relativně levné. Modré státní dálkové a klimatizované autobusy staví jen někde, první třída má v busu WC, někdy i stevardku, občerstvení a video. „VIP/Super VIP“ autobusy mají méně sedadel (30/24), navíc jsou sklápěcí. Cena za 100 km cesty se pohybuje od 60 THB, dle typu busu. Soukromé autobusy jezdí jen po frekventovaných trasách do turistických destinací a jsou dražší. Standardní autobusy staví všude, místní linky též „na znamení“ (mávnutí). V tom případě jízdenku koupíte u řidiče a zavřete oči nad počtem pasažérů a zavazadel. V Bangkoku jsou tři autobusová nádraží: ze severního Ekkamai se jezdí na sever a severovýchod, z východního na Sukhumvit Rd. na východ a z jižního ve čtvrti Thonburi na jih.
Městská doprava. Dopravu v Bangkoku zajišťuje vedle autobusů nadzemní dráha („sky train“),  metro, „tuktuk“ (tříkolová motorizovaná rikša, cena smluvní předem) a „songkao“ (dodávka se dvěma lavicemi). Tuktuky a songkao jsou běžné téměř všude, např. v Pattaye, na Phuketu či Ko Samui. Jsou registrované, očíslované, a ceny se odvíjí dle délky trasy. Často jezdí po stanovených trasách a staví kdekoliv na mávnutí ruky, vystupuje se rovněž „na znamení“ a platí se po vystoupení z vozidla. V různých provinciích se liší barvou a někde je lze najmou jako taxi. V některých lokalitách jsou dosud rikši („samlor“, kolové trojkolky, cena obvykle pouze 10,- THB za svezení).
Taxi. Povinně označené střešním nápisem „taxi“ a taxametrem (ověřte si, zda ho řidič zapnul, nebo raději cenu dohodněte předem). Na rozdíl od tuktuku jsou klimatizované a tudíž dražší. Poplatek na dálnici platí pasažér. Motocyklista v tričku s číslem je „moto taxi“, cena je smluvní, jízda rychlá a spíše riskantní.

Všudypřítomná tržiště překypují nabídkou zboží, od padělků značkových firem (kufry, batohy, boty, hodinky) po úžasné rukodělné výrobky místních obyvatel (tašky přes rameno, výšivky). Cenově výhodnými nákupy jsou thajské hedvábí (kravaty, halenky, noční košile, šaty), bavlna a kašmír, zlaté i stříbrné šperky s thajskými safíry, rubíny a perlami, keramika a porcelán, dřevořezby, ratanové a cínové zboží, vějíře, slunečníky, suvenýry z lakovaného dřeva a amulety. Pokud se vám něco líbí, nezaváhejte, na stejný kousek už nenarazíte. Vývoz starožitností a náboženských předmětů včetně sošek Buddhy větších než asi 25 cm je možný pouze s příslušným povolením a vyvážet se nesmějí velké lastury a chráněné korály. Zajímavým dárkem může být rybí omáčka, whisky Mekong, neobvyklé tropické ovoce nebo řezané orchideje, jejichž nejširší nabídku (už v přepravním balení) najdete na letišti.
Specialitou jsou zakázková krejčovství zejména v Pattaye, na Phuketu, Krabi, Ko Samui a Phi Phi, kdy většinou indičtí krejčí zhotoví oblek nebo šaty během pouhých několika hodin až dnů, za výhodné ceny a s dopravou mezi konkrétním podnikem a vaším hotelem.
Při nakupování na tržištích se smlouvá, a to až na třetinu původní ceny. V kamenných obchodech jsou ceny fixní. Při nákupu nad určitou částku nabízejí lepší obchody vrácení daně z přidané hodnoty („tax refund“) na počkání už zároveň při placení. Některé obchody s potravinami a základním drogistickým zbožím (např. „7-eleven“) mají otevřeno nepřetržitě.

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým  jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení na poznávací zájezd do Thajska by mělo být příjemné a praktické, nejlépe ze směsových rychle schnoucích materiálů, pohodlné a prodyšné, kalhoty dlouhé i krátké (stačí jedny, s nohavicemi „na zip“), košile s dlouhým i krátkým rukávem, několik triček a ponožek, vše přednostně tmavší barvy. Všude jsou prádelny, kde 1 kg prádla vyperou za 25 – 30 THB, nebo si koupíte tričko nové. Jako obuv postačí pevné sportovní sandály s profilovanou podrážkou a páskem přes patu. Pásek přes patu nebo uzavřená obuv je nutná, pokud zamýšlíte navštívit Velký Královský palác v Bangkoku. Nezapomeňte kosmetiku s vysokým ochranným faktorem, pokrývku hlavy, brýle proti slunci, plavky a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte. Hodí se i boty do vody (které lze ale na místě koupit). Přes den využijete láhev na pití, večer oceníte repelenty proti komárům. Míříte-li rovněž do hor, přibalte lehčí svetr na večer.
Pokud patříte mezi milovníky podmořského života, potápění a šnorchlování, vyplatí se přivézt si vlastní výbavu. Lze ji samozřejmě zapůjčit: obvykle za ploutve, šnorchl a brýle zaplatíte od 100 THB/den: tato výbava bývá zahrnuta v ceně fakultativních lodních výletů.

Do Thajska se jezdí za sluníčkem, před kterým nikde neuniknete. Nepodceňujte ho a vybavte se opalovacími krémy s vysokým faktorem (minimálně 16), samozřejmě dle typu vaší pokožky. Pokud byste se přesto spálili, první pomoc a úlevu může poskytnout i „obyčejný“ bílý jogurt. Nezbytné jsou sluneční brýle a pokrývka hlavy. Pijte, i pokud nemáte pocit žízně, a nikdy se neopalujte přes poledne.

Do Thajska se jezdí za horkem, sluníčkem a koupáním v moři, jehož teplota je často vyšší, než teplota vzduchu. Zdejší pláže jsou překrásné a světoznámé, ale záleží na tom, co si konkrétně představujete. Thajsko nabízí jak rušné pláže s nabídkou vodních sportů a hektickým nočním životem, vybavené sprchami a toaletami (ale zároveň obvykle přeplněné slunečníky, lehátky a plážovými prodavači čehokoliv), tak i „nedotčené“ rajské pláže na ostrovech, jejichž jména jste dosud neslyšeli, ovšem bez barů a slunečníků. Zatímco pláže Pattayi či některé pláže Phuketu jsou využity do posledního místa, v oblasti Krabi, Phi Phi, Ko Lanta, Ko Samui, Ko Chang či Ko Samet je turistů méně. Platí, že i pláž označená „private“ (soukromá) je ze zákona veřejnosti přístupná a pokud se budete vhodně chovat, nikdo vás nemůže vykázat.
Pokud slunečníky a lehátka na pláži patří vašemu hotelu, bývají zdarma. Jinak se obvykle platí 50 – 200 THB/den, podle lokality.

K zapůjčení vozu je třeba předložit pas s platným vízem, platný národní nebo mezinárodní řidičský průkaz (kontroluje se až v případě autonehody) a většinou i složit vratnou zálohu 30 000 – 50 000 THB podle kubatury auta. Platí se výhradně kreditní kartou a musíte být starší 21 let.
Půjčoven aut včetně mezinárodních Avis či Hertz je dostatek, zejména v turistických letoviscích. Vyplatí se předem porovnat nabídku, podmínky a ceny. Jezdí se vlevo a rychle, pokud si nejste jisti, půjčte si auto se řidičem, zaplatíte pouze asi o třetinu víc. Vždy podrobně prostudujte smluvní podmínky, stav vozu a rozsah pojištění, zejména proti krádeži, nehodě a závažné poruše. Ověřte si, zda je v ceně neomezený počet najetých kilometrů a taxativně si nechte vyjmenovat, co v ceně není. Dnem se rozumí 24 hodin, pokud domluvenou dobu vrácení vozu překročíte, obvykle vám naúčtují ještě třetinu denní sazby.
Denní sazba za půjčení auta se pohybuje od 1500 THB u malého auta (Toyota Vios) až po 2400 THB u velkých vozů (Honda Accord), při výpůjčce přesahující týden jsou ceny nižší. V ceně je obvykle zahrnuto přistavení vozu (pokud platba převyšuje 5000 THB), plné pojištění při nízké spoluúčasti a osobní úrazové pojištění, plná nádrž a daň 7 %. Litr benzínu stojí asi 17 THB. Uvedené ceny se liší u konkrétních půjčoven v letoviscích, záleží rovněž na typu auta a sezónním období. V menších půjčovnách můžete pořídit vypůjčení Toyoty Soluna od 1000 THB za den. Van pro 10 osob i s řidičem vyjde na cca 1300 THB/den. Motocykl stojí od 200 THB/den, ovšem většinou bez pojištění. Helma pro řidiče je povinná, pokud má spolujezdec základní pud sebezáchovy, měl by si ji vzít také. Na motocyklu smějí jet nejvýše dva farangové (cizinci), ale neomezený počet Thajců. V Thajsku funguje autostop, ale brát stopaře ani cestovat tímto způsobem se nedoporučuje.
Dopravní předpisy se příliš nedodržují. Maximální rychlost je ve městě 60 km/hod, na dálnici 80 – 90 km/hod. Pokud vás zastaví policista, nikdy se s ním nehádejte a usmívejte se. Úplatek (asi 100 THB) není v praxi nezákonný.

Hotelové restaurace nabízejí jídla místní i mezinárodní kuchyně: snídaně, oběd i večeře bývá různě bohatý bufet s výběrem teplých a studených jídel, nápoje kromě kávy a čaje se platí zvlášť.
Mimo hotely je všude nepřeberné množství restaurací, barů a stánků s občerstvením různé úrovně, fungujících i 24 hodin denně, ale vyplatí se přihlédnout k hygienickému standardu. Pokud zvědavost převáží nad pudem sebezáchovy, ujistěte se, že máte léky proti případným střevním potížím. Koření na stole bývá rybí omáčka nahrazující sůl, ocet a pepř, chilli papričky nebo feferonky.
Pokud vám nevyhovuje thajská kuchyně, v mnoha letoviscích najdete i restaurace čínské, indické, ale i německé, ruské či rakouské, a mezinárodní řetězce McDonalds či Kentucky Chicken.
Pro Thajce je jídlo společenská událost, nikdy nejedí sami a raději v restauraci než doma. V příboru chybí nůž, pravá ruka drží lžíci, levá vidličku. Mnoho jídel se jí hůlkami, lepkavá rýže rukama. Vše se podává najednou, z přinesených mís si každý nabírá na svůj talíř.

Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně, i v konkrétních podnicích. Ceny jsou samozřejmě nižší v běžných restauracích než v hotelových. Jídlo je velmi levné.

Ceny v restauracích:
pivo třetinka = od THB 60 (dle typu restaurace)
nealko napoje = THB 20
hamburger, rychlé občerstvení = od THB 30
hlavní jídlo = THB 30 – 150 (podle typu restaurace)

Architektura. Základní typy thajské architektury jsou khmérská (9. – 13. stol.), sukhothajská (13. – 15. stol.), ayutthajská (14. – 18. stol.), Lanna (Dváravátí, 13. – 19. stol.) a styl rattanakosin (od konce 18. stol. do současnosti). Khmérské svatyně „phrasat“ opatrovaly falický symbol boha Šivy. „Prangy“ jsou věže tvaru kukuřičného klasu, symbolizující horu Méru, sídlo bohů a střed vesmíru, s reliéfy či sochami hinduistických božstev. Příkladem je Phra Prang Sam Yot v Lopburi. Sukhotajská architektura staví „bothy“ a „viharny“ pro sochy Buddhy a zvonovité věže „chedí“ (čedí), inspirované architekturou Srí Lanky, s vrcholem tvaru poupěte lotosu. Ayutthayská architektura vytáhla čedí do štíhlých špiček „poskládaných“ z prsténců, viharny ozdobila zrcátky a zlatem. Ve výklencích prangů (khmérský prvek) jsou sošky Buddhů. Většina těchto staveb byla bohužel zničena Barmánci. Styl Lanna charakterizují čedí o čtvercovém půdorysu, vyřezávané bohatě zlacené štíty a nízké, jakoby „prolomené“ střechy. Tyto stavby najdeme v Chiang Mai na severu Thajska, kdysi hlavním městě království Lanna. Styl Rattanakosin (př. v Bangkoku) se inspiruje královstvím Ayutthaya. Ukázkami jsou Wat Phra Dusit a Wat Phra Kaeo (se soškou Smaragdového Buddhy), jejichž střecha vybíhá do špiček „cho fa“ (čofa): převládá zlatá, červená, oranžová a zelená barva. Wat se nazývá areál buddhistického chrámu obsahující různé stavby. Both určený pro mnichy je označen hraničními kameny (baj sema), viharn přístupný veřejnosti mívá i více soch Buddhy. Chedí, pagody různého tvaru, obsahují obvykle svaté relikvie. Může zde být i knihovna, obydlí mnichů, krematorium, škola či nemocnice.
Buddha a buddhismus. Buddha se narodil v 6. stol. př.n.l. v království Šákjů na hranicích dnešní Indie a Nepálu jako princ Sidhárta Gautama neplodné královně Maje poté, co se jí zdál sen o bílém slonovi. Ve 29 letech opustil ženu, syna a bohatství královského paláce, aby se za jeho zdmi setkal se s nemocí, bolestí a smrtí. To ho vedlo ke hledání smyslu lidského života a žízni po poznání, jež by zánik a lidské utrpení navždy odstranilo. Díky odříkání a meditaci dosáhl nakonec onoho osvícení a stal se „Probuzeným“ či Buddhou. Strom „bódhi“ (Ficus religiosa), pod kterým dosáhl osvícení, se stal jedním ze symbolů buddhismu, dalším je např. nádherný lotosový květ, vyrůstající z bahna nevědomosti do světla poznání. Buddha kázáními a zázraky předával své poznání dalším, do své smrti roku 543 př.n.l. Tento rok je počátkem buddhistického letopočtu a Buddhovy ostatky se staly relikviemi. Buddhovo učení bylo po jeho smrti sepsáno do knihy Tripitaka. Buddhismus vede k přemýšlení a sebepoznání, cvičí sebekontrolu, sebeovládání a propaguje etiku: mj. je zakázáno zabíjení, lhaní, krádež a cizoložství, cílem je dosažení „nirvány“, dokonalé blaženosti a ukončení koloběhu převtělování (reinkarnace). Buddhismus rozlišuje svět pekla, zvířat, lidí, duchů a bohů. Pravidla pro mnichy jsou přísná a v detailech jich je 228. Mnich nesmí mít žádný majetek kromě základních věcí, smí jíst jen dopoledne a pouze to, co dostane, dodržuje celibát, nesmí zahálet, pít alkohol, nosit šperky, tančit, může spát jen na zemi. Mnichem ale nebývá navždy, z kláštera může kdykoliv svobodně odejít. Podstatně méně je buddhistických jeptišek (mají oholenou hlavu a oblékají se bíle). Čtyři pravdy buddhismu jsou 1) život je strastný a vše je pomíjivé, 2) příčinou utrpení je touha po čemkoliv, 3) odstraní-li se touha, zmizí utrpení, 4) k nirváně vede „osmidílná stezka“ (správné porozumění, přemýšlení, mluvení, ovládání těla, řádný život, snaha, pozornost a soustředění). Tři pilíře buddhismu jsou morálka, meditace a snaha o moudrost. Tři vonné tyčinky zosobnuji Buddhu, dharmu (jeho učení) a sanghu (mnišskou obec). Svíčka nese světlo poznání a lotos je symbolem čistoty Buddhovych myšlenek. Jasmínový věnec připomíná krásu Buddhova učení a také pomíjivost lidského života. Meditace očisťuje mysl. Každý nese odpovědnost za svoji karmu (osud), protože nové znovuzrození (reinkarnaci) ovlivní konkrétní skutky současného života. Nirvánou (osvícením) končí koloběh znovuzrození. Karma, kolo zákona, je zobrazena na buddhistické vlajce.  Do Thajska se theravádový buddhismus, respektující originální učení, dostal přibližně ve 2. – 3. stol. př.n.l. a stal se národním náboženstvím. Za buddhisty (sekty mahanikaj) se považuje asi 94 % obyvatel (islám vyznávají 4 %, křesťanství 1 %). Zobrazení Buddhy jsou posvátná a poškození soch Buddhy se trestá vězením i pro cizince. Proto nikdy při fotografování nesedejte nebo dokonce nestoupejte na žádné sochy! Návštěva buddhistických chrámů je možná pouze se zakrytými rameny a koleny, vstupuje se bez obuvi a uvnitř je třeba většinou usednout na zem, s chodidly směřujícími od sochy Buddhy. Ženy se nesmí dotýkat mnichů, rozeznatelných dle oholené hlavy a oranžového roucha. Ve 32 000 klášterech jich žije až půl milionu.
Drogy. Zajímavá je návštěva maličkého Muzea opia ve Zlatém trojúhelníku, kde se na severu země při řece Mekong stýkají hranice Thajska, Království Myanmar (dříve Barma) a Laosu. Lidé horských kmenů opiový mák běžně pěstovali, protože kouření opia jim pomáhalo přežít v tvrdých podmínkách. Poté, co se ze ztuhlé makové šťávy začal vyrábět morfin, později heroin a metamfetaminové tablety, tedy drogy o tisíckrát vyšší koncentraci než ve výchozí surovině, začala s výrobci, pašeráky a překupníky vláda tvrdě bojovat. Obchodování s drogami je pod trestem smrti zakázáno, výrobny derivátů ničeny, pašeráci zatýkáni a místní lidé prostřednictvím královských projektů motivováni k pěstování náhradních plodin (čaj, káva, řezané květiny).
Etnické složení. Thajci 75 %, Číňané 11 %, „horské kmeny“ asi 10 %, Malajci a ostatní asi 4 %. Gramotnost je přibližně 92 %. Průměrný věk dožití je 71,5 roku. „Horské kmeny“. Odhadem 600 tis. lidí, v thajštině označovaných „chao thao“ (lidé z hor), celkem cca 20 – 30 kmenů, z nichž každý má svůj jazyk, kroj, tradice a víru. Do Thajska přesídlily většinou v průběhu posledních 200 let, většinou z Tibetu, Barmy, Číny a Laosu. Jazykově se rozlišují do skupiny tibetomyanmarské (Lisu, Lahu, Akha), karenské (Kareni, Kayah) a austro-thajské (Hmong, Mien). Zejména ženy „horských kmenů“ se dosud oblékají do tradičních krojů. Kmeny Lahu (85 tis.) a Lisu (32 tis.) jsou původem z Tibetu, převážně animisté. Pěstují rýži, kukuřici a mák jako zdroj opia, jsou tkalci a zejména vynikající lovci, znalci přírodních léčiv. Hmongové (115 tis.) přišli ze severní Číny, pěstují rýži, kukuřici, opiový mák, jsou polygamní a věří v ducha oblohy, který stvořil celý svět. Kareni (360 tis.) pocházejí z Myanmaru, pěstují zeleninu a chovají dobytek. Patří sem i podskupina Padaung, tzv. „žirafí ženy“, jež mají zdánlivě protažený krk díky těžkým kovovým kruhům, považovaným za ozdobu či možná kdysi ochranu. K nejchudším kmenům patří Akha (55 tis.), lidé nápadně malého vzrůstu původem z Tibetu, kteří pěstují rýži, kukuřici, kouří opium a jsou rovněž polygamní. Nápadné čepce žen jsou zdobeny korálky a starými mincemi. Mien (44 tis.) pocházejí z Číny, pěstují rýži, kukuřici a opium, jsou animisté i taoisté a svůj jazyk píší čínsky.
Hinduismus. Posvátnou horou je Méra, na níž sídlí panteon bohů. Brahma je stvořitel, Višnu učitel a Šiva ničitel i udržovatel (bůh plodnosti). Ganéša je Šivův syn se sloní hlavou, bůh umění a moudrosti, Indra jezdí na tříhlavém slonu Erawanovi, je králem bohů ovládajícím déšť, Nága je král hadů. Mnohé z nich spatříte jako vnější výzdobu chrámů (např. Wat Arun v Bangkoku).
Království. Od roku 1932 je Thajsko konstituční monarchií. Král Bhumibol Adulyadej (*5.12.1927), který nastoupil na trůn v roce 1946 po předčasné smrti svého staršího bratra Anandy Mahidola, je nejdéle vládnoucím panovníkem světa. S královnou Sirikit má čtyři potomky, z nichž následníkem trůnu je princ Maha Vajiralongkorn (*1952, ženatý, celkem 7 dětí). Jeho sestrami jsou princezny Ubol Ratana (*1951), Sirindhorn (*1955) a Chulabhorn (*1957). Svobodná Sirindhorn je korunní princeznou a nejbližší spolupracovnicí krále, obě další mají děti, ale jsou rozvedené. Král je uctíván jako živé vtělení boha Višnu, pro jeho lidské vlastnosti ho všichni Thajci milují a svoji úctu a podporu momentálně vyjadřují nošením žlutého trička s thajským znakem. Žlutá-žlutooranžová je posvátnou barvou buddhismu a tudíž i barvou krále. Ve veřejnosti nepřístupném královském paláci Citralada v bangkocké  čtvrti Dusit královská rodina sídlí, částečně přístupný je Letní královský palác Bang Pa Inn, v  parkovém areálu severně od metropole.
Prostituce. Je oficiálně zakázána od roku 1960, ale protože je obrovským zdrojem příjmů, je mlčky tolerována. Její příčinou je chudoba a nízké vzdělání žen a prostitutky najdete všude, na ulici, v barech i na inzerát. Teoreticky musí každému předložit průkaz  o testu na HIV, v Thajsku se však dá koupit cokoliv, tedy i průkaz a výsledek testu. Podle statistik je virem HIV v Thajsku nakaženo 1 milion lidí, nemocných AIDS se udává přes sto tisíc. Bez ohledu na riziko přilétají každoročně do Thajska tisíce turistů s vidinou exotických sexuálních zážitků. Dívky v barech však už netančí nahé, omezena jsou „sexuální představení“ a kontroluje se zletilost dívek. Dívky jsou ale přítulné a vdát se za faranga je snem mnohé z nich. Příliš hezká dívka je obvykle muž.
Rámakien. Thajská verze staroindického eposu Rámajána, vzniklého před více než 2000 lety a zprvu předávaného ústní tradicí. Jméno hlavního hrdiny „Ráma“, převzali králové dynastie Chakrí. Příběh prince Rámy (živého vtělení hinduistického boha Višnu) a jeho ženy Síty (vtělení bohyně Lakšmí) se odehrává v Indii a v království Lanka (dnešní Srí Lanka) a je alegorií vítězství dobra nad zlem. Ráma, za pomoci bratra Lakšmany a krále opic Hanumana poráží desetirukého vládce démonů Tósakana, krále Srí Lanky, který Sítu unesl. Poté se vrací do království Ajódha (odsud odvozen název thajského království Ayutthaya). Nádherná vyobrazení příběhu najdete na stěnách vnitřní galerie okolo chrámu Wat Phra Kaeo (Smaragdového Buddhy) v Bangkoku.
Siamská kočka a siamská dvojčata. Siamská kočka je útlá, světle zbarvená, s černým obličejem, černýma špičatýma ušima a modrýma očima. Na „nesiamské“, většinou značně zubožené kočky narazíte v každém buddhistickém chrámu i hotelové jídelně. Jako „siamská dvojčata“ se označují v prenatálním vývoji srostlé lidské plody, neboť taková dvojčata narozená v Siamu tehdy nejen přežila, ale ještě se proslavila.
Thajská masáž. Turistům nabízí fyzickou úlevu a zážitek, pro Thajce má duchovní rozměr a je  každodenní součástí života. Masírovat se každý naučí odmalička v rodině, ale budoucí profesionál navštěvuje fyzioterapeutickou školu, např. vynikající masérský institut v chrámu Wat Po v Bangkoku. Podstatou tradiční thajské masáže je ovlivňování „energetických toků“, jimiž proudí lidským tělem životní energie, tisknutím tlakových bodů a chiropraktickým cvičením s klouby. Cílem je nastolení tělesné i duševní rovnováhy a nabuzení životní energie. Thajci masáž používají nejen k relaxaci, ale i jako prevenci onemocnění. Masérka používá prsty, ruce, lokty, kolena i nohy, masáže se liší délkou trvání (optimálně 2 hodiny), místem (masážní salon s atmosférou, nachystaným nažehleným oblečením a pohodlnými lehátky, nebo rákosová rohož na pláži), a rovněž tím, zda se masíruje „nasucho“ nebo s použitím oleje, celé tělo nebo jen krční páteř či velmi často chodidla a nohy. Za učitele, jenž objevil prospěšnost masáží a vypracoval jejich metodiku, je považován staroindický lékař Džívaka, Buddhův přítel, jehož thajští maséři uctívají dodnes. Na závěr: tradiční thajská masáž nemá nic společného s erotikou či sexem: „erotické“ masáže poskytují slečny v podnicích označených jednoznačnými obrázky, neony i nápisy a záleží na vás, kam až necháte „masérku“ zajít.
Vlajka a bílý slon. Původně byla červená, v letech 1816 – 1917 s bílým slonem. Dnes ji tvoří pět vodorovných pruhů tří barev: červený symbolizuje zemi, bílý buddhismus a modrý monarchii. Kdo našel bílého slona, musel jej odevzdat králi, a bílí sloni nesměli pracovat. Na den 13.3. se slaví „Den slonů“ a nejvyšším státním vyznamenáním je „Řád bílého slona“. Každý slon musí být zaregistrovaný u příslušného úřadu, mladý stojí asi 300 tisíc THB. Národním i královským symbolem je garuda, na které létal bůh Višnu, mýtická bytost z hinduistického pantheonu, napůl pták a napůl člověk. Zdobí královské žezlo i standartu a je součástí znaku mnoha ministerstev a institucí, včetně thajských aerolinií.

Místní průvodci a řidiči očekávají spropitné (cca 1 – 2 USD/os/den), v případě organizovaných zájezdů předávané obvykle prostřednictvím průvodce doprovázejícího skupinu. Hotelovým nosičům se dává 10-20 THB za zavazadlo, malou pozornost byste měli ponechat i pokojské. V lepších restauracích účtují automaticky 10%, spropitné dejte jen pokud jste byli opravdu spokojeni. Za fotografování místních obyvatel, po jejich svolení, se očekává 5-10 THB nebo malý dárek, tužka, propisovačka ap. Zdvořilé je dát alespoň 50 THB do kasičky v chrámu či klášteře. V taxíku můžete smluvní cenu mírně zaokrouhlit nahoru.

O2, T-mobile i Vodafone mají v Thajsku roamingové partnery: před odjezdem si ověřte, zda máte aktivovaný roaming, operátor vám sdělí aktuální sazby. Předvolba do ČR je +420 (00420), předvolba do Thajska +66 (0066). V odlehlejších lokalitách je pokrytí signálem slabší nebo žádné.
Telefonní budky se rozlišují na národní a mezinárodní, do nichž potřebujete mezinárodní telefonní kartu v ceně od 300 THB.  Hovor do ČR stojí asi 50 THB/min. Hovory z hotelů jsou významně dražší.
Pro jednoduché a bezplatné volání z většiny zemí světa do  České republiky si v každé pobočce Čedoku můžete zakoupit mezinárodní telefonní kartu X.

turistická policie (Tourist Service Centre): 1155 (bezplatně)
turistická policie v Bangkoku: 1699 (bezplatně)
policie: 191 (bezplatně)
první pomoc: 2551133-6
spojení na zastupitelský úřad: viz příslušnou kapitolu.
pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775

Pro cestu do Thajska potřebujete pas s platností minimálně 6 měsíců po návratu a vstupní turistické tříměsíční vízum, které získáte na thajském zastoupení v Praze. Vízum lze pořídit i na místě po příletu („visa on arrival“). Toto vízum platí 14 dní, nelze ho prodloužit, je třeba dodat pasovou fotografii a zaplatit v hotovosti 1000 THB (2007). Získat ho lze mj. na mezinárodních letištích v Bangkoku, Chiang Mai, Phuketu, Ko Samui a Krabi.
Případnou ztrátu dokladů je třeba vždy ohlásit policii a trvat na sepsání protokolu, bez něhož na imigračním úřadě nedostanete vízum do náhradního cestovního dokladu. 
Po příletu je třeba vyplnit imigrační kartu, jejíž část orazítkovaná pasovým úředníkem se musí předložit při výstupu ze země. Ztráta karty se trestá peněžní pokutou a může zkomplikovat odjezd či odlet (proto vám ji pasový úředník bez ptaní přicvakne do pasu).

Bangkok
Název Bangkok („Místo zelených švestek“) používají cizinci, Thajci své hlavní město (7 mil. obyv., 1569 km2) na řece Chao Phraya (vzniklé soutokem řek Ping a Nan v Nakhon Sawan) nazývají Khrung Thep, „Město Andělů“. Celé jméno, zapsané v Guinesově knize rekordů, zní „Khrung Thep Maha Nkhon Amorn Rattanakosin Mahindrayutthaya Mahadilokpop Noparattana Radchhani Burirom Udom Rachnivet Mahastan Amorn Pimarn Avatarn Satit Sakatuttiya Vishnukarm Prasit“. V přibližném překladu to je „Město andělů, velké, nikdy nepodrobené věčné a nádherné sídlo hinduistického boha Indry, vznešené město s devíti vzácnými drahokamy, diamantem, rubínem, smaragdem, žlutým safírem, granátem, modrým safírem, měsíčním kamenem, zirkonem a tygřím okem, královské sídlo s nebeským palácem a mnoha velkolepými stavbami, věčné město kde sídlí bohové a má svůj domov hinduistický bůh Krišna, město stvořené bohem Višnou“.
Thajská metropole je plná kontrastů: z vody trčí chatrče a tradiční „domečky pro duchy“ na dohled moderních výškových budov a prosklených bank. Město je sídlem královské rodiny, největším thajským přístavem a ekonomickým i finančním centrem země, kde jezdí 80 % všech osobních aut, působí 50 % všech lékařů a studuje 80 % všech studentů.
Nejvýznamnější památky jsou na ostrově Rattanakosin: Velký Královský palác (založený roku 1782, plocha 218 tis.m2), komplex přibližně 100 staveb, z nichž jen část je přístupna veřejnosti. Nejvýznamnější je chrám Wat Phra Kaeo (1784) s nefritovou soškou, jež je symbolem Thajska. Wat Pho (nejstarší v Bangkoku, ze 16. stol., Chrám ležícího Buddhy) se pyšní sochou 46 x 15 m, s chodidly vykládanými perletí a dodnes tu funguje nejslavnější masážní institut. Wat Traimit (Chrám Zlatého Buddhy) se pyšní 5,5 tuny vážící sochou Buddhy z 18 karátového zlata. Wat Arun (Chrám úsvitu či červánků) v Thonburi má 79 m vysoký prang zdobený keramickými úlomky a hinduistickými božstvy. Mezi dalšími cca 500 chrámy jsou mj. zajímavé Wat Saket (Zlatá hora, umělý kopec se zlatou pagodou), Wat Benchamabophit (Mramorový chrám, s evropskými barevnými okny), Wat Mahathat, který je národním centrem sekty Mahanikaj a svatyně Erawan, zaplavená květinovými věnci a dárky za splněná přání. Wimanmek je největší palác z týkového dřeva na světě. Známé parky jsou Lumphini, Chatuchak, Královský park krále Ramy IX., Sanam Luang, ZOO Dusit a Safari World. Královské lodní námořní muzeum vystavuje tradiční královské čluny. Pomník demokracie s kopií thajské ústavy připomíná zřízení konstituční monarchie a Památník vítězství je věnován padlým Thajcům. Mrakodrap Baiyok Tower II (1998, 309 m, 2060 schodů, rychlovýtahy) má vyhlídkovou plošinu. Poučná je plavba po kanálech (klongy), které jsou pro místní obyvatele ulicí, koupelnou, prádelnou i myčkou nádobí. Nejznámější obchodní centra jsou Suriwang a Silom, Sukhumvit Rd. a Čínská čtvrť. Noční tržiště Patpong je dnes už jen kulisou. Asi 1,5 hod jízdy (cca 100 km SZ od Bangkoku) leží proslulý vodní trh Damnoen Saduak, nejatraktivnější ráno. Směrem do Pattaye se v Samuth Prakan nachází farma, hostící více než 60 tisíc krokodýlů.
Dopravu zajišťují 2 linky nadzemní dráhy (sky train), metro, městské busy, taxíky, tuktuky, motocykly, lodě a přívozy. Jsou zde tři hlavní autobusová a dvě železniční nádraží. Mezinárodní letiště se jmenuje Suvarnabhumi.
Ayutthaya
Bývalé hlavní město říše (v letech 1350 – 1767) leží asi 80 km severně od Bangkoku, v místě, kde je založil generál U Thong (pozdější král Ráma Thibodi I.), na ostrově vzniklém soutokem řek Chao Phraya, Pa Sak a Lopburi, propojených kanálem. Po 417 let, bylo hlavním městem království, jemuž postupně vládlo 33 králů a nádherou ohromovalo i evropské návštěvníky. Protože Barmánci město opakovaně dobyli a nakonec srovnali se zemí, jsou v historickém areálu (památka UNESCO) k vidění pouze impozantní ruiny, např. chrámů Wat Phra Mahathat, Wat Ratchaburana, Wat Phra Ram s vysokým prangem a Wat Phra Si Sanphet se třemi mohutnými čedí. V rekonstruovaném Wat Phra Mongkhon Bophit se nachází 15 m vysoká bronzová socha sedícího Buddhy z 15. stol., ze zcela zničeného Wat Lokaya Sutharam přetrvala socha ležícího Buddhy, dlouhá 42 m. Další zajímavosti jsou Národní muzeum Chao Sam Phraya, Centrum pro studium dějin a Palác Chandra Kasem. V areálu lze spatřit také slony, kteří po rozpáleném asfaltu pochodují s turisty v červených sedačkách upevněných na hřbetě.
Chiang Mai
Nejvýznamnější město (200 tis. obyv.) na severu Thajska na řece Ping, asi 700 km od Bangkoku (letadlem 1 hodinu, vlakem nebo autobusem 14 hodin), bylo ve 13. stol. hlavním městem říše Lanna („Království milionu rýžových polí“), založené roku 1296 králem Mengrajem. Jihozápadně od města je nejvyšší hora Thajska, Doi Inthanon (2595 m.n.m, národní park s vodopády, 400 druhy ptáků a dvěma nádhernými chedí). Historické jádro uzavřené vodním příkopem a částečně dochovanými hradbami s pěti branami dodnes zdobí pozoruhodné chrámy ze 13. – 16. století. Ze tří set chrámů ve městě a okolí jsou nejznámější Wat Phra Singh (z roku 1345) a Wat Phra Viharn Lai Kam se sochou Phra Singh Buddha, s typickou detailní výzdobou sloupů a dveří. Město v letech 1556 – 1775 ovládali Barmánci. Významným poutním místem je Wat Phra That Doi Suthep (1383, král Ku Na) na hoře Doi Suthep (1676 m n.m.), postavený na místě, které vybral posvátný bílý slon, nesoucí schránku s Buddhovou relikvií. Kromě schodiště lemovaného sedmihlavými hady nágy sem vede pozemní lanovka. Areálu s dalekým rozhledem dominuje zlatá stúpa obklopená překrásnými sochami Buddhy a pro věštby a požehnání sem přicházejí lidé zblízka i zdaleka. Okraje chrámových střech zdobí zvonky s prosbami i poděkováním. Žijí tu i buddhistické jeptišky.
V nové Chiang Mai se dobře nakupuje na proslulém nočním tržišti a v rukodělných dílnách na předměstí nakupují turisté šperky s thajskými safíry, malované hedvábí, slunečníky a vějíře, lakované krabičky a další suvenýry. V okolí žijí lidé tzv. „horských kmenů“, jimž je věnováno i univerzitní muzeum, je tu arboretum královny Sirikit, hadí a orchidejové farmy a výcvikové středisko slonů Mae Sa, kde lze slony obdivovat a také se na nich svézt.
Chiang Rai
Město založené roku 1262 králem Mengrajem leží přibližně 180 km od Chiang Mai a jeho překrásné okolí je cílem i vícedenních výletů. Ve Wat Phra Kaeo se v chedí do roku 1434 ukrývala soška smaragdového Buddhy, která byla objevena až díky úderu blesku. Nedaleko na soutoku Sop Ruak a Mekongu se nachází vesnice Chiang Saen, centrum tzv. „Zlatého trojúhelníku“, kde se stýkají hranice Laosu, Barmy (nyní Království Myanmar) a Thajska. Je tu malé Muzeum opia a lze se plavit po veletoku, jehož hladina bohužel významně klesla v důsledku postavení kaskády čínských přehrad. Nejlepší vyhlídka na „Trojmezí“ je od chrámu na kopci nad muzeem. V Chiang Rai je pěkné noční tržiště, s nejširší nabídkou rukodělných výrobků kmenů Akha, Yao (Mien) a Hmong.
Kanchanaburi
Město (40 tis. obyv.) s legendárním „mostem přes řeku Kwai“ leží 130 km severozápadně od Bangkoku, v místě, kde soutokem Kvé Noi a Kvé Yai vzniká řeka Mae Klong. Město založil Rama I. na obranu proti vpádu Barmánců přes Průsmyk Tří pagod. V okolí se těží safíry a pěstuje cukrová třtina.  Proti proudu je úchvatná příroda s množstvím vodopádů a jeskyní, vesměs začleněných do národních parků. V okolí řeky i přímo na ní byla vybudována řada turistických resortů, hotelů a raftelů (plovoucích hotelů). Jsou zde menší výcviková střediska slonů a možnost plavby na vorech. Oblíbená je jízda po trati zvané „Železnice smrti“, kterou o délce 415 km stavěli v letech 1942 – 1943 váleční zajatci (většinou Australané, Američané, Britové a Holanďané), aby mohli Japonci přes pevninu zásobovat v Barmě svá vojska. Stavba trati v příšerných terénních a tropických podmínkách stála životy desítek tisíc lidí. Válečné muzeum JEATH v Kanchanaburi dokumentuje hrůzy, které museli zajatci ze strany Japonců snášet a na válečném hřbitově Don Rak je jich 6982 pochováno. Další zajímavosti jsou např. Muzeum "Průsmyku pekelného ohně", jeskynní chrám Wat Tham Mangkhon Thong a vodopády Sai Yok Noi a Sai Yok Yai v údolí řeky Kvé Noi.
Ko Chang
Sloní ostrov, druhý největší ostrov Thajska (30 x 10 km, asi 5 tis. obyv.) a hlavní z celkem 52 ostrůvků, které jsou od roku 1982 Mořským národním parkem Mu Ko Chang, leží v provincii Trat na východním pobřeží Thajského zálivu, asi 8 km od pevniny, nedaleko kambodžské hranice. Převážně hornatý ostrov s nejvyšším vrcholem Khao Jom Peasat (744 m n.m.), zarostlý deštným pralesem, je řídce obydlen a není tu žádné město. Na západním pobřeží je několik hotelových resortů s tropickými zahradami a  bungalovy přímo na nádherných plážích. K vodopádu s jezerem uprostřed ostrova vede stezka. Oblíbené cíle výletů jsou mj. ostrovy Ko Kut, Ko Mak a Ko Kradat. V sousední provincii Chantaburi se těží proslulé thajské rubíny a safíry.
Ko Lanta
Souostroví 52 ostrůvků, od roku 1990 národní park. V počtu 20 tis. obyvatel převládají muslimové a mořští cikáni živící se rybolovem, pěstují se banány a kešu, těží se kaučuk. Nejnavštěvovanější je Ko Lanta Yai. Na východním pobřeží jsou mangrove, na západním pěkné pláže. Trajekty z Krabi (1,5 hod) a Phi Phi (1,5 hod) připlouvají do Ban Sala Dan. Po ostrově jezdí taxíky-motocykly.
Ko Phi Phi Don
Největší (28 km2) z celkem šesti ostrovů a ostrůvků ležících v provincii Krabi, cca 40 km od ostrova Phuket, má půdorys osmičky: zúžení lemují dvě pláže: na západní Ao Ton Sai přistávají trajekty i výletní lodě z Phuketu, na protilehlé východní, vzdálené pouhých několik desítek metrů, je řada hospůdek, lehátka se slunečníky a vodní sporty. Další pláže, vesměs lemované kokosovými palmami, objevíte při vyhlídkové plavbě okolo ostrova. Na ostrově je několik kvalitních hotelů a řada turistických resortů s chatkami či bungalovy. Vesnice mořských cikánů byla zničena tsunami v roce 2004. Asi 30 minut plavby odtud leží menší a neobydlený ostrov Phi Phi Le (7 km2, národní park). Na jeho strmých útesech a v jeskyních hnízdí salanga ostrovní, druh vlaštovky, jejíž hnízda jsou pochoutkou v čínské kuchyni. V krápníkové Vikingské jeskyni jsou nástěnné malby lodí. Natáčel se tu film „Pláž“  a v tyrkysových vodách je plno korálů a ryb. Na Krabi je odtud 1,5 hod plavby, na Phuket 1,5 – 2 hod, dle typu lodi.
Ko Samet
Krásný tropický ostrov (8 x 2 km2) s písečnými plážemi a korálovými útesy leží asi 6 km od osady Ban Phe v provincii Rayong. Je tu několik ubytovacích zařízení s bungalovy, ale další výstavba byla zakázána, když byl ostrov prohlášen národním parkem. Je cílem výletů z Pattaye (přes přístav Bang Pé, molo Sapán Nuan Tip) a nabízí především průzračnou vodu. Zejména jižní pobřeží je nedotčeno turistickým ruchem. Sladká voda se musí dovážet.
Ko Samui
Třetí největší thajský ostrov (cca 21 x 25 km) leží asi 650 km jižně od Bangkoku a 35 km od přístavu Surat Thani, odkud na ostrov plují osobní i nákladní trajekty